Zámecký park na Loučeni

Na trase mezi Kolínem a Mladou Boleslaví se nachází kouzelné místo, kde člověk snadno zabloudí. Ztratí pojem o prostoru i čase a rázem se může ocitnout až ve středověku.

Samotní barokní zámek tentokrát mineme a nejprve se budeme věnovat jeho nejbližšímu okolí, mírumilovnému francouzskému parku.

Již zde však můžeme pozorovat něco zvláštního, keře tu tvoří labyrint. „Bludiště?“ Zasmějeme se možná, a přitom netušíme, že tohle nizoučké a nevinné je pouhou předzvěstí něčeho daleko horšího.

Zámecká paní se vyhřívá na střeše nějakého vedlejšího stavení. Vůbec se neobtěžuje, aby nás přivítala, jak se na panstvo sluší a patří.

Jsme tedy odkázáni sami na sebe, a tak nic netušíce sejdeme po schodech dolů. Vstoupíme do divokého a nevyzpytatelného lesoparku v anglickém stylu.

Stěny tohoto labyrintu už nepřekročíme lehkým pozvednutím nohy, dosahují totiž výšky dospělého člověka...

...a můžeme se v nich snadno ztratit.

Ani jsme si nestačili odpočinout od prvního labyrintu a hned je před námi další. Jak dlouho již zde bloudíš, ženo ztracená?

Když konečně nalezeme cestu ven, čeká nás ještě prudký sešup dolů.

No nic, zanechme labyrintů, je jich tu ještě mnoho a mohli bychom v nich bloudit až do soudného dne. Raději si pojďme na chvilku odpočinout k malebnému rybníčku.

Aniž jsme cokoli tušili, u rybníčku jsme překročili bludný kořen. Cesty necesty nás zavedly někam na přelom 12. a 13. století do anglického Sherwoodu. Raději se kliďme z cesty, z lesního šera přichází samotný Robin Hood.

A tohle bude možná nottinghamský šerif. Tiše se skryjme a mějme oči na stopkách, určitě budeme svědky rytířského klání.

Boj skončil, my se konečně můžeme osvěžit ve středověké krčmě a potěšit své oči sličnou krčmářkou.

Den byl perný a žízeň tak veliká, že jsem ten lahodný mok ani nestihl vyfotit. Natož vypít.