Zahalování žen do muslimských oděvů by mi opravdu vadilo

Ať už jde o aktuálně tolik probírané koupací burkini nebo třeba burky, hidžáby, nikáby či jak se to všechno jmenuje, jsem proti. Čistě soukromě a za sebe prohlašuji, že se mi tohle ženské oblečení nelíbí.

Ráno vstávám dost brzo, zrovna včera mě kočky vytáhly z postele ještě o chvíli dřív, než zazvonil budík. Celou noc byly venku, vyhládlo jim, a tak potřebovaly co nejdřív pořádně nakrmit. Vstal jsem se zalepenýma očima, splnil jejich hladové přání, po paměti se umyl, oblékl a vydal se na zastávku autobusu. I mozek jsem měl ještě celý rozespalý, takže dokázal akorát tak otráveně kombinovat, jaká mě asi nepříjemná překvapení čekají v práci. Prostě nálada pod psa.

Stojím na zastávce a čekám na autobus, najednou se zpoza rohu vyvlní mladá sousedka. Ranní slunko jí ze strany prozáří vlasy zlatými paprsky, šikmé světlo zdůrazní plná ňadra, ukrytá pod lehkými letními šaty a téměř neviditelnou podprsenkou. Jde ke mně a má takovou zvláštní chůzi, která dává vyniknout jejím oblým bokům a rovným nohám. Zvesela se na mě usměje zářivýma očima a zve mě, abychom k nim s manželkou přišli na sobotní odpolední zahradní posezení. Moje nálada se prudce otočí o sto osmdesát stupňů, hned se mám nač dívat a co obdivovat.

V práci si přečtu mail o letní odstávce v kuchyni. Bude čtrnáct dní zavřeno, strávníku, starej se o své obědy, jak umíš. A nahlas v sekretariátu, jestli budeš mít tou dobou dovolenou nebo jestli budeš chtít stravenky. Otrava, dovolenou mít zrovna nebudu, a pokud se budu chtít vyhnout vysedávání v poledně přecpaných okolních restauracích, budu se muset stravovat bůhvíjak. Mávnu rukou, zvednu se ze židle a vydám se objednat stravenky.

Zaklepu na dveře sekretariátu, ozve se milé „dále“ a já spatřím ji. Vzpřímeně sedí za počítačem, na rozdíl od blonďaté sousedky na zastávce má vlasy černé jako uhel, je trochu starší, vyšší a štíhlejší. Její hlas je posazený o maličko níž, úsměv má maličko lišácký podtón a světlo na ni nedopadá ze strany, ale zezadu. Vstane od počítače a skloní se nad lejstrem, do kterého zaznamenává požadavky na stravenky. Blůzka se jí v předklonu trochu prohne a já najednou nevím kam s očima. Zapomínám na nadcházející trable se stravováním a dobrá nálada se mi vrací.

Takhle bych mohl pokračovat dál a dál, zvlášť teď v letních měsících se nám pánům krásné dámy starají o pohodu pro oči na každém kroku. A v době, když není zrovna léto, jsou natolik šikovné, že své přednosti dokážou umně zdůraznit, i když je mají zakryté několika vrstvami oděvu.

Nedovedu si představit, že by mi dokázala to brzké ráno na zastávce zpříjemnit svým vzhledem a ladnou chůzí nějaká žena zahalená v podivném „rubáši,“ z něhož jí vyčuhuje tak akorát nos. To samé platí o sekretariátu a stravenkách, o prostých náhodných letmých pohledech v ulicích, o místech ke koupání a tak dál. Kdyby u nás chodily ženy v burkách, hidžábech, nikábech či v dalších podobných vymyšlenostech, byl bych k ničemu. Svou nenáladou bych věčně otravoval ostatní, včetně našich dvou stále hladových čtyřnohých koček.