Taky jsem ječívala už při pohledu na pavučinu,ale život v přírodě naučí.Kočka Máňa loví motýlky poctivě už čtvrté léto,ale zatím se nezadařilo.Zato ulovila vážku a hned ji sežrala,zůstaly jen křídla.Největší jackpot ovšem byl netopýr.Oči měla jak smaragdy.Toho jsme jí nedovolili ulovit a tak s námi nemluvila celý den.To víte,takové štěstí-myš a pták v jednom.Zdravíme kočku Lindu a těšíme se na další vyprávění.

Honzo, tak tohle vidím se zpožděním, ale vidím a chválím. Jinak pavouci to je fuj, ale jsou potřební.

Pavle, dík, vždyť jsou takoví roztomilí

Taky hned ječím, když vidím pavouka, to raději vlezu k tygrovi než sáhnout na pavouka 😝

Chapu, ja pro zmenu nemusim skvory

Honzo, přiznám se, že když jsem viděla toho pavouka, ani se mi to nechtělo ovírat Ale závěr dobrý

Měla jsem to podobně....ale nezklamal jsi, opět fajn čtení i podívaná

Krásné A ta Sonina roztomilá moucha...

Ivano, díky, Soňa holt umí

a taky se dají lovit a pojídat šlupky od brambor

Nebo dokonce i suchý chleba. Ten si byl ochotný vzít Damián, pokud se mu podal z ruky

Honzo, teď jen tak narychlo karmuju, pan Jiroudek ví proč ten kvalt

Horste, díky. Jen doufám, že to nebylo kvůli té otravné politice

Tak mi to máme podobně. Eda, když byl malý, tak si dvakrát chňapl po včele. Když jsme byli na veterině podruhé, tak pan doktor řekl: á, včelař! a dal nám domů injekci, na příště. Žádné příště naštěstí nebylo. Už jen loví mouchy, a honí, co běhá po zemi Hezký blog, vč.fotek

Tak to chápu, není nad vlastní zkušenost. Též jsem si v útlém věku musel na ta kamna sáhnout, abych uvěřil, že opravdu pálí. Marie, díky