Z Lindina odkazu - kočičí anatomie 3, tlapky

Kočičí tlapky sice nemají postavený palec proti ostatním prstům jako u člověčích rukou, ale to vůbec neznamená, že by byly méně šikovné. Právě naopak.

Tlapka je důmyslný mnohostranný nástroj, který nám slouží dokonce i ke komunikaci. Nevěříte? Tak si vzpomeňte, co jste udělali, když vám dvounožec předložil něco nevhodného k jídlu. No přece jste se na něj vyčítavě podívali a pohrdavě jste trhli přední tlapkou. Leč nepředbíhejme a postupujme hezky popořádku.

Nejprve nechť mi dospěláci odpustí, dovolím si naškrábat trochu obecně známé teorie pro malá koťata. Tlapky máme čtyři, dvě přední a dvě zadní. Vespod prstů jsou umístěna heboučká růžová nebo černá bříška a nad nimi osrstěná část, v níž se ukrývají vysunutelné drápky. Na předních tlapkách jich je pět, na zadních čtyři, tedy celkem osmnáct vysoce účinných háčků. Pečlivým a pravidelným broušením si drápky udržujeme neustále ostré a připravené k okamžitému použití. V tomhle máme obrovskou výhodu například proti našim psím kamarádům, kteří si drápky nemohou zasunout do ochranných pouzder, a tak se jim stále tupí.

Nyní si řekněme pár příkladů, k čemu nám tlapky slouží a začněme právě tou komunikací, když už jsem ji nakousla. Dvounožci bývají nechápaví a odmítavé trhnutí tlapkou nám začasto nestačí k tomu, aby jim došlo, co po nich chceme nebo naopak nechceme. V takových případech musíme přikročit k nějakému důraznějšímu vyjadřovacímu prostředku a záleží jen na nás, jaký zvolíme. Jsme-li povahy mírné nebo není-li dvounožcův prohřešek příliš závažný, vystačíme si s hlasovým projevem.

V opačném případě jsme bohužel nuceni použít tlapku, konkrétně drápky a nechat dvounožce, aby se o ně poškrábal. Většinou si vystačíme s předníma, avšak pokud je dvounožec drzý a dotěrný, musíme použít oboje zároveň. Ulehneme na záda, předníma si pevně přidržíme dvounožčí ruku tak, aby ji nemohl odtáhnout, a zadníma do ní začneme prát. Ale pozor, tento způsob používáme jenom, když je to opravdu nutné a nikdy nekopeme plnou silou, spíš jen tak zlehka naznačujeme. Jde totiž o jednu z našich nejúčinnějších bojových technik, určenou pro střetnutí se skutečným nepřítelem. Pokud bychom nebyli opatrní, dvounožec by si o nás mohl vážně poranit ruku a nemohl by nám pak kvalitně a plnohodnotně sloužit.

Další důležitou funkcí tlapek a drápků je lezení. Malá koťata za účelem tréningu této činnosti volí záclony. Je to pochopitelné, ale trochu ošidné. Záclony mívají oka, do nichž lze zaseknout drápek daleko snáz než například do hladké kůry stromu na zahrádce, takže nahoru to jde rychle a snadno. Dolů je to už horší, drápky se v okách záclon najednou začnou zasekávat, nezkušený mladičký jedinec znejistí a dostane strach. Začne zoufale mňoukat o pomoc, čímž znervózní přispěchavšího dvounožce, který pak může snadno spadnout ze židle, jíž si narychlo přistavil, aby mlaďase zachránil. Celá situace sice možná vypadá poněkud komicky, zvlášť pokud dvounožec použil otočnou židli ke klavíru, ale v konečném důsledku opět vede ke zhoršení kvalit dvounožčích služeb vinou zranění.

Lepší je tedy trénovat lezení rovnou na stromech, i když se to zpočátku může zdát obtížnější. Dokud však nezískáme dostatek zkušeností s návratem na zem, musíme si dávat pozor i zde. Dvounožci jsou totiž až neuvěřitelně nešikovní, lezení nahoru pro nás jim moc nejde a bezpečné padání na všechny čtyři nezvládají už vůbec.

Pokud nechceme svůj dvounohý personál vystavovat nebezpečí pádu, volíme k tréningu lezení něco jiného. Vymňoukáme si na svém dvounožci nějaké umělé prolézadlo a necháme si ho umístit dovnitř do bytu nebo do domku. Má to však jeden háček, i když se nám dostane toho největšího a nejsložitěji zkonstruovaného, po prvních pokrocích záhy zjistíme, že je to na něm nuda. Má-li náš dvounožec zahrádku se stromy, pokračujeme tedy venku, ale pokud ji nemá, čeká nás nelehký úkol.

Přemňoukat dvounožce, aby nám pořídil zahrádku se stromy, je vpravdě obtížné a dokážou to jen ti nejdůmyslnější a nejrafinovanější z nás. Pokud se nám to přece jen podaří, dopřejeme našemu dvounožci zaslouženou odměnu. Vedle předení a případného olizování drsným jazýčkem můžeme použít opět tlapku a dvounožce hladit jejím heboučkým sametovým bříškem. Rázem přestane litovat toho, jaký měl kvůli našemu lezení velký finanční výdaj.

Na závěr uvádím ještě pár názorných tlapkových ukázek.

Předchozí díly Lindiny kočičí anatomie jsou k nalezení na těchto odkazech: Hlava. Oči.