Vyprávění ženy, která neměla žádná prsa

„Květuško, holka moje zlatá, ty ses musela někde ztratit, když pánbůh rozdával ženám prsa. Nebo že bychom s tatínkem něco popletli?“

Maminka to určitě nemyslela zle, byl to spíš takový její povzdech na mou adresu, když jsem byla v pubertě a ostatním holkám mého věku už rašil hrudník. Sama měla pěkné trojky, tak jí asi přišlo líto, že v tomhle nejsem po ní. No jo, jenomže říkejte tohle dívce v citlivém věku. Srazilo to moje sebevědomí, stále jsem čekala, jestli to není jen nějaké zpoždění ve vývoji, ale ono pořád nic.

Později na střední škole to bylo ještě horší, pěkně vyvinuté spolužačky se už nakrucovaly před klukama. Já se stáhla, nechodila s třídní partou na výlety, natož na koupaliště, radši jsem zůstávala zalezlá doma a třeba si četla. Nejhorší byla Majka z lavice přede mnou. Často se o přestávce otočila, začala mi vykládat, jaké úspěchy má u kluků, co všechno s nimi už zažila v posteli, pak se vždy vyprsila a prohlásila: „Na tohle já je lovím, koukej!“ Nevím, nakolik mě tím trápila úmyslně, ale důsledek byl ten, že jsem se, já husa, zařekla, že musím za každou cenu něco intimního taky prožít, abych s ní aspoň symbolicky srovnala skóre.

Vybičovala jsem se k jakési aktivitě a k tomu, abych aspoň na chvilku vylezla ze své ulity. Výsledkem byl Michal, pohledný férový kluk z paralelní třídy, kterému, jak jsem se s údivem domnívala, můj plochý hrudník nevadil.

Celkem záhy jsme skončili v posteli, mazlili jsme se do půl těla, cítila jsem jeho vzrušení a byla jsem odhodlána dát mu všechno. Chvilku mi hladil bradavky, mě nenapadlo nic lepšího, než mu to oplatit, načež on kouknul na mě, na sebe a prohlásil: „Vidíš, Květi, jsme tam úplně stejní, to je roztomilá náhoda, viď?“ Ani on to nemyslel zle jako tehdy moje maminka, možná mě tím chtěl ve své nezkušenosti i potěšit, ale důsledek jeho slov byl pro mě katastrofální. Celá jsem se stáhla, přešla mě veškerá chuť a štěkla jsem na něj: „Tak si teda najdi nějakou kozatou, když se ti nelíbím!“ A zdrhla jsem pryč.

Michal se mi snažil několikrát omluvit, tvrdil mi, jak mě má rád a jak po mně touží, ale já už byla zašprajcovaná a poslala jsem ho do háje

***

No, první manželství, nebudu to moc rozepisovat, nestálo by to za to. Stále jsem byla ta husa, která je ráda, že má vůbec nějakého chlapa, dělá všechno pro to, aby si ho udržela, a pořád se bojí, že jí uteče s jinou. Prokop si toho byl dobře vědom, nechal si ode mě dělat první, poslední a stejně ode mě po třech létech odešel. Tedy spíš od nás, zbyla mi po něm malá roční Evička.

Teprve role matky samoživitelky mi dokázala otevřít oči a já si uvědomila, že je spousta mnohem důležitějších věcí než velikost prsou. Mám-li to trochu nadsadit, můžu říct, že jsem se srazila s realitou života, zapřáhla se do něj jako kůň a výsledkem byl zázrak. Ne, nenarostlo mi vpředu, co mi tam chybělo, narostlo mi sebevědomí a ze mě, z té dávné ustrašené dívenky se postupně stala normální sebejistá ženská.

***

Po dalších asi třech létech jsem, nazírajíc na svět touhle novou optikou, znova narazila na Michala. Schéma našeho setkání mi spíš než snad osudové shledání připadalo jako scénka z nějakého špatného filmu červené knihovny čtvrté kategorie. Doma se mi porouchala pračka, já si objednala opraváře, a kdo si myslíte, že dorazil? No, Michal. Za ta léta zmužněl, nechal si narůst plnovous, jak jsem se později dozvěděla, praštil se školou, dal se na profesi, která slušně vynáší a v mých dveřích se objevil jak jinak než v montérkách.

„Jé, to seš ty... Jak se máš? Co děláš? Teda, ty máš pěknou holčičku, to já jsem pořád ještě svobodnej...“ Takhle nějak to začalo hned ve dveřích.

A skončilo tak, že teď po třiceti létech jsme pořád spolu, však jsem vám hned na začátku říkala, že je Michal férovej kluk.

Teď ještě dvě perličky na závěr. Kromě Evy, kterou jsem měla s Prokopem, jsme si s Michalem pořídili ještě Radku. Obě jsou to teď už dospělé ženské a, světe div se, mají takovou postavu, že než vylétly z hnízda, museli jsme je s Michalem hlídat brokovnicí nabitou solí. Holt asi měla moje maminka pravdu v tom, že když pánbůh rozdával ženským prsa, musela jsem se někam na chvilku zaběhnout.

Nu a já? Budu upřímná, nebudu vás šetřit a řeknu to napřímo. Do vylepšování vlastní postavy silikonem se mi nikdy nechtělo, nesnesla bych představu, že jsem umělá. Po dvou dětech se mi to nic na hrudi přece jen nepatrně zvětšilo a navíc věkem poněkud povislo. Hrůza, co? Ale kdepak, Michal nevynechá ani jediný den, vždy mě políbí na každou bradavku, a přitom tvrdí, jak se mu nesmírně líbím a jak ho přitahuju. Už ho znám dost dlouho na to, abych věděla, že nekecá a navíc jsou my jeho doteky šíleně příjemné.