Vyprávění muže, který pravidelně navštěvuje bývalou prostitutku

Petra, svého dávného kámoše z mládí jsem strašně dlouho neviděl. Teď jsme spolu najednou seděli v zahradní restauračce a začali probírat, co nám život dal a co si od nás zase vzal.

Najednou Petr zmlknul a zasněně zíral na dlouhovlasou pohlednou brunetu, která prošla kolem našeho stolu. „Pěkná co, neříkej, že by sis nedal říct, ty starej ženáči?“ Popíchnul jsem ho zvesela.

„Nedal, kamaráde, nedal,“ ohradil se Petr. Prohrábl si šedivějící kštici a z utěšeně rostoucího bříška odehnal dorážející vosu. „Ale připomíná mi moji Majku. Tu bezvadnou ženskou, se kterou žiju už pětatřicet let a bez níž bych si to na světě vůbec nedokázal představit. Tahle je jí strašně podobná, akorát je mladší a ještě nestačila dozrát do Majčiny krásy.“ Pak si uvědomil, že vlastně v téhle oblasti o mně nic neví a zeptal se: „A co ty, Luboši, ještě máš tu svou...? Hergot, já zapomněl, jak se jmenovala, promiň.“

„Ale kdepak,“ podrbal jsem se na své oholené hlavě. „Ta hergotjázapomněljaksejmenovala mi už dávno vzala roha. Ani jsme nestačili mít děti, našla si úspěšnějšího maníka s dlouhými prsty a s balíkem prachů, a zdrhla mi ze dne na den. Mě to tenkrát tak sebralo, že jsem se zařeknul, že už do žádného vztahu nepůjdu.“

„Prosím tě, Luboši, a to ti nechybí...?“ Zareagoval Petr a udělal jednoznačné gesto, napodobující pohyby kopulujícího páru.

„Právě naopak, Peťane, říkal jsem, že nepůjdu do vztahu, ne, že se budu vyhýbat ženským.“

„No a máš teda nějakou?“

„Mám, ale to by bylo na dlouhé povídání. Nudil bych tě, Peťane, o tomhle radši až někdy jindy.“

Ale Petrem cloumala zvědavost a nechtěl se nechat odbýt: „Hele, nevytáčej se, Luboši. Dáme sekanou, tady mají suprovou domácí, a ty mi to mezitím povykládáš. Jako starý kámoš starému kámošovi, jó?“

„No, jak chceš, ale ty jsi věrný ženáč a nebude se ti to líbit,“ protáhl jsem. „Zkrátka a dobře, já už několik let chodím za jednou prostitutkou. Teda za bývalou prostitutkou, když to chceš vědět...“

„Cože?“ Vytřeštil Petr oči a skočil mi do řeči: „Za prostitutkou? To tě teda musí stát pořádný balík. Nebojíš se, že od ní něco chytíš? Bývalá, nebývala, nevadí ti, že měla před tebou stovky chlapů a že možná ani teďka nejsi jediný? A vůbec, tobě vyhovuje, že v tom není ani špetka citu?“

„Brzdi, Peťane,“ zapumpoval jsem dlaní proti svému kámošovi, „brzdi, to je moc otázek najednou. Tak pěkně popořádku, ale napřed dojíme tu sekanou. Nekecal jsi, je fakt bezvadná a byla by škoda si ji kazit tlacháním o ženských.“ Petr do sebe házel jídlo jako lopatou, zatímco já si úmyslně vychutnával každé sousto a se škodolibou radostí jsem pozoroval zvyšující se zvědavost svého společníka. Když jsem to měl konečně v sobě, zvolna jsem odložil příbor, pečlivě si utřel ústa do ubrousku a teprve potom jsem začal mluvit:

„Za prvé vím, že s penězi jsi byl vždycky opatrný, tak teda poslouchej. Hance, to je ona, dávám litr a půl za návštěvu a chodím k ní tak třikrát za měsíc. Užijeme si to spolu, položím jí prachy na stolek a zase vypadnu. Kdybych měl stálici, musel bych jí před akcí pozvat na pořádnou večeři, kterou bych samozřejmě jako chlap platil, dával bych jí kytky, dárečky, jednou lodičky, podruhé nějaký ten šmuk, však to znáš. Když k tomu přičtu výlety a další radovánky, tak bych to rozhodně neměl levnější než s Hankou. No, a kdybych si takovou ženskou nakonec, nedej bože, vzal nebo se s ní jen sestěhoval, dopadnul bych jako ty a cáloval to prakticky celou svou gáží, no ne, Peťane?“

Petr se zamyslel a pak se pokusil protestovat: „No jo, Luboši, v něčem máš možná pravdu, ale my se Majkou na všem podílíme.“

„Podílíte, nepodílíte, tak si spočítej, kolik ti toho z výplaty zbyde pro tebe. A za druhý, jestli se dobře pamatuju, ptal ses mě, jestli se nebojím, že bych mohl od Hanky něco chytit, jestli mi nevadí, kolik jich měla přede mnou a že možná ani teď nejsem její jediný sexuální partner.“

Na chvilku jsem zmlknul a pak jsem se zadíval Petrovi soustředěně do očí, abych dodal svým následujícím slovům důraz: „Člověče, víš ty vůbec, co je to bývalá prostitutka? Nevíš viď? To je ženská, která si s chlapama užila tolik a ne vždy tak úplně hezkých věcí, že fakt dokáže ocenit, když už může mít jenom jednoho, který se k ní chová v posteli slušně a nezáleží mu jen na něm samotném. A všechno to další, co s tím souvisí, je o důvěře. Promiň, že ti to říkám tak narovinu, ale v tomhle ty si svou Majkou nemůžeš být o nic víc jistý než já Hankou.“

Petr teď zrudnul ve tváři, chvíli se tvářil, že se ohledně počestnosti své ženy snad bude chtít prát, ale pak mu asi plně došel význam mých slov a uklidnil se: „No jo, no jo, Luboši, ale jak tě tak poslouchám, nemůžu se zbavit dojmu, že ty s tou Hankou vlastně regulérně chodíš.“

„Nechodím!“ Teď jsem se zas málem urazil já. „Jenom jí platím a ona za to se mnou spí, rozumíš? Kdybych jí tady teď z fleku zavolal, že už nepřijdu, tak by si našla jiného sponzora a já jinou takovou, jako je ona. A ani jednoho z nás by to nemrzelo.“ Dlužno přiznat, že poslední dvě věty jsem už nedokázal říct zdaleka tak přesvědčivě jako svou předchozí obhajobu placeného sexu, a jakmile jsem je vyslovil, tak jsem si teprve uvědomil, že vlastně nemluvím tak docela pravdu. Leč o to víc jsem se snažil přesvědčit nejen svého kamaráda, ale teď už i sama sebe, že mi na té bývalé prostitutce vůbec nezáleží:

„Hanka je dávno rozvedená, manžel jí po sobě nechal akorát dluhy, kvůli kterým musela začít dělat tohle řemeslo. Už se z toho jakž takž vyhrabala, teď žije se starým nemocným tátou, dělá někde ve skladu za pár šupů, takže ty peníze ode mě jí přijdou setsakra vhod. Ale ví svoje a o nějaký skutečný vztah nestojí. A já? Však jsem ti před chvílí povídal, jak jsem tehdy dopadnul, takže jsme na tom s Hankou podobně a sex je pro nás taková příjemná obchodní záležitost, ale city do toho nepleteme ani jeden.“

Jenomže Petr mě teď už moc nevnímal. Rychle se podíval na hodinky a s překvapením zjistil, že za dvacet minut jim mladí přivedou domů vnuka na hlídání. Došlo mu, jak se strašně moc těší, až s tím klukem budou v obýváku stavět železnici: „Luboši, máš to sice úplně jinak než já, ale pokud ti tak vyhovuje, tak proč ne. Ale teď promiň, musím běžet, doma mě už čekají. Rád jsem tě viděl a doufám, že příště to nebude zase za tak dlouhou dobu.“ Navzdory protestům mi vnutil bankovku, plácnuli jsme si rukou o ruku a on zmizel.

Zůstal jsem tam sedět sám, ale ještě se mi nechtělo odejít. Objednal jsem si kávu, pomalu ji usrkával a s každým lokem si kladl otázku: „Do háje zelenýho, mám? Nebo snad, krucinál, radši nemám?“ Pak jsem se konečně rozhodnul, že si přestanu lhát do vlastní kapsy a praštil rukou do stolu, až poloprázdný hrnek poskočil. Sáhnul jsem do kapsy, vytáhnul telefon a zmáčknul Hanku, teda ikonku s jejím kontaktem.

„Haló... Ahoj, Luboši, jsem ráda, že ses ozval. Sama jsem ti chtěla volat, jestli platí ten zítřek a přijdeš ke mně v šest hodin, jak jsme byli domluvení.“

„Ahoj Hani, jasně, že platí. Jen jsem se tě chtěl zeptat, kolik na mě budeš mít času?“

„Času?“ Hančin hlas zněl překvapeně. Byla zvyklá, že jsem se u ní nezdržel víc jak tak hodinku a půl. „Táta je už zase ve špitále, do práce půjdu až ráno, takže času budu mít dost. Pro tebe spoustu, proč se ptáš?“

„No, já jen, jestli bys chtěla, teda chci říct, jestli by tě potěšilo, kdybych tě někam vytáhnul? Myslím jako, že bychom si skočili třeba na večeři nebo na vínko nebo tak.“

Několik dlouhých vteřin se z mého telefonu ozývalo napjaté ticho, přerušované jen náhodným elektronickým šumem. Teprve poté jsem se dočkal odpovědi od své bývalé prostitutky: „Ráda, Luboši, moc ráda. Budu se na tebe těšit.“

Oba jsme přerušili hovor, takže už jsem neslyšel tichý Hančin dovětek: „Jo, jo, měla jsem jich spoustu, ale tenhle je jediný, se kterým je mi opravdu dobře. Tak snad už se konečně k něčemu rozhoupá...“