Vypadni a už se nevracej!

Ztěžka se brodil v hlubokém sněhu, občas do něj zapadal až po břicho. Byla mu zima a byl hladový. Už několik dní nejedl, docházely mu síly. Nejradši by si lehnul, usnul a zapomenul na všechno.

Hlavou mu běžel film, jehož děj se začal odvíjet před několika týdny, na prahu uplynulých Vánoc. V tom filmu hrál hlavní roli, stal se dárkem a doufal, že bude šťastný. Tehdy si ho nějací lidé vzali z útulku, odnesli ho k sobě domů a dali k Vánocům svému mláděti. Zpočátku bylo vše krásné a nádherné, měl plnou misku dobrého jídla a několik lidských rukou na mazlení. Strašně rád si s těma rukama hrál, ale jak byl sám mladý a divoký, jeho hry byly spíš zápolením. Bylo mu to přirozené, vždyť přece každý kočičí kluk musí trénovat na pozdější lovení. Tušil, že by měl být opatrný, ale i to lidské mládě bylo prudké, a tak se o něj při vzájemném zápolení několikrát škráblo. Když se to stalo poprvé, dostal vynadáno a slíbil si, že si dá příště pozor. Ale hra je hra, mládě ho provokovalo a on se neudržel. Naposled ho vzalo do rukou a pevně drželo ve vzduchu před svým obličejem. Snažil se vykroutit, ale mládě ho svíralo víc a víc, až se neudržel bolestí a seknul ho do tváře. A to byl začátek konce, dospělí ho vyhodili ven na mráz. Párkrát se mu podařilo proklouznout zpátky do jejich domu, ale to je rozzlobilo ještě víc. Nakonec ho odvezli až daleko za ves a vyhnali do polí. Rozloučili se s ním akorát slovy: „Vypadni a už se nevracej!“

Ztěžka udělal pár kroků ve sněhu a najednou uviděl v dálce nějaké světlo, které přerušilo jeho vzpomínky. Napnul poslední síly, šel tím směrem a za chvilku zjistil, že světlo přichází z oken posledního domu na kraji vsi. Došel až k němu v naději, že tam najde někoho, kdo mu dá najíst a nechá ho, aby se ohřál. Protáhl se mezi plaňkami plotu a namířil si to ke dveřím. Najednou strnul hrůzou, zpoza rohu vyběhl obrovský vlčák a hnal se k němu. Zpátky k plotu to nestihne už je moc daleko a pes je rychlý. Hlavou mu projela myšlenka, že to bude rychlé a on bude mít konečně po trápení. Vlčák na něj však k jeho velkému překvapení nezaútočil, jen ho důkladně očichal, postavil se nad něj a dal se do hlasitého štěkání.

Dveře domu se otevřely, nějaká paní vyšla ven, aby se podívala, co se děle. „Jemine, to je to kotě z útulku z města, které mi ukazovali Novákovi, že ho dají svému Mirečkovi k Vánocům,“ spráskla ruce ta paní. „Já věděla, že to nedopadne dobře, oni toho svého kluka ani pořádně nevychovávají, a snad si mysleli, že to nějaká kočka spraví. Pojď sem, ty kluku ušará, vždyť už jsi skoro zmrzlej.“

Paní ho odnesla dovnitř, dala mu napít a najíst, položila ho do košíku ke kamnům. Pak se zamyslela, drbala ho na zádech a řekla: „Je mi to líto, maličký, ale nemůžu si tě nechat, jsem se svým Jackem pořád na cestách. Musím tě vrátit do útulku do města.“ Pes uslyšel své jméno, několikrát zvesela uhodil ocasem do podlahy. Paní vzala telefon a vyťukala nějaké číslo.

Druhý den byl po několika týdnech zpátky v útulku ve společnosti deseti dalších koček, hledajících nové domovy. Věděl, že tady se o něj postarají a časem ho vezmou na další umísťovací výstavu. Snad do té doby dokáže zapomenout na tuhle hroznou zkušenost, která ho málem stála život.

***

Podobných smutných příběhů s nevhodnými živými dárky bývá po každých Vánocích spousta a útulkáři se mohou zjevit rozčilením. Vypiplali nějakého tvora a v dobré naději ho dali k adopci lidem, kteří si nedokázali rozmyslet, co péče o čtyřnožce obnáší. A tak ho po několika týdnech v lepším případě vrátili zpátky, v horším prostě vyhodili ven.

Leč dosti toho, teď bych rád pozval na umísťovací výstavu útulkových koček, která se bude konat příští neděli 3. února od 11 do 17 hodin v „Plechárně“ na Černém Mostě na adrese Bryksova 1002/20, Praha 9.

Prohlédněme si pár obrázků, koček a kocourů, kteří tam vedle mnoha dalších budou čekat na dobré lidi, kteří by si je vzal k sobě domů napořád.

***

Artur, Mája, Sean a Mia od paní Dany

Artur, kocourek narozený v srpnu 2018, k nám přišel společně se sestřičkou Bibiankou z jedné vesnice na Berounsku. Artík je milý kocourek, prvotřídní mazlíček do bytu (a do postele). Je již kastrovaný a plně očkovaný.

Mája je asi sedmiměsíční kočička. Přišla ke mně společně brášky s Uhlíkem a Seanem, z chatové osady na Zbraslavi. Ještě se sice trochu lidí bojí, ale při trpělivém přístupu má hodně našlápnuto, aby se z ní stala mazlivá právoplatná členka lidské rodiny. Je vhodná pouze do bytových podmínek, venku by se ztratila.

Sean je asi sedmiměsíční kocourek, který k nám přišel také ze Zbraslavi s ostatními koťaty. Zřejmě jsem byla první člověk, kterého viděli zblízka. Sean byl z koťat nejvíce divoký, je vhodný tam, kde na něho nebudou lidé spěchat, kde se vyvine v mladého a sebevědomého kocourka. Je vhodný pouze do bytových podmínek a pouze tam, kde už jedna či více kočiček je. Sean je plně očkovaný, testovaný na FELV/FIV s negativním výsledkem a očkovaný proti FELV. Je již kastrovaný.

Asi šestiletá, kočička Mia je zlatíčko, milá, klidná, hodná, mazlivá a vděčná. Pochází ze skupiny koček, které žily v Praze 5, v ulici Na Knížecí v tamním zrušeném průmyslovém areálu. Ráda papá, mazlí se a je vděčná za teplo domova. Je vhodná do bytu, jen doma v teple je spokojená. Mia je zdravá a čistotná kočička. Je kastrovaná, plně očkovaná, testy na FELV/FIV jsou negativní, je očkovaná proti FELV. Byla na zubním zákroku, kdy jí byly odstraněny zkažené zoubky a ty zdravé jí byly ošetřeny a vyčištěny ultrazvukem.

Tři pětiměsíční očkovaní a odčervení sourozenci Johanka, Jeník a Justýnek, kteří byli nalezeni v tovární hale v Čelákovicích. Jsou umazlení a dovádiví, rádi odpočívají na klíně. Paní Jana pro ně hledá nový domov do bytu. Jsou na sebe zvyklí, nejradši by zůstali spolu.

***

Věřím, že se najde spousta hodných lidí, kteří si na té výstavě vyberou nějakého čtyřnohého kamaráda a přijmou ho do své rodiny. Nejen, že mu tím poskytnou domov a nový život, ale možná zároveň aspoň trochu napraví chyby jiných. Chyby těch, kteří si myslí, že kočka není živý tvor, ale věc, kterou lze v případě potřeby jednoduše vyhodit.

A co zato ti lidé dostanou? Sice možná občas trochu rošťáckou, ale naprosto upřímnou celoživotní kočičí lásku.

Poznámka: Autory použitých fotografií jsou lidé z útulků, kteří udělili souhlas s jejich zveřejněním v tomto článku. Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.