Povím vám příběh o kočce z útulku.
Je zvláštní právě tím, co je zmiňováno v blogu, totiž prováděním odčervení, kastrací...
Katy (čteno "kejty") je nádherná kočička, které jsme se ujali, aby náš kocourek (vykastrovaný) měl "společnost". Katy byla z útulku v karanténě u sousedky, protože byla nemocná. Jinak již byla kastrovaná (dle útulku dokonce dvakrát!) a taky ji dvakrát vždy nějaká paní do útulku vrátila (právě kvůli nemocem - asi nechtěly platit za léčení).
Katy se u nás postupně s Bertíkem sžila, stala se dominantní, dokonce i pes se ji naučil respektovat. A po čase začala mrouskat! Divili jsme se, ale na netu jsme se dočetli, že se to kupodivu občas kastrovaným kočičkám stává (část tkáně prostě zůstala v těle). Takže pravidelně se snažila zaujmout Bertíka, ten se sice snažil, ale pochopitelně z toho nic nemohlo být. Byli jsme tedy v klidu (jen jsme vždy nějakou tu dobu museli přetrpět Katyno pláč.
A v červnu se to stalo. Katy si vzpomněla, že byla kdysi kočičkou venkovní a prostě jednou utekla. Sice se vracela nažrat, ale domů se vrátit nechtěla. Krmili jsme ji, jenže po dvou měsících zmizela. A pak, na přelomu září a října, se objevila u souseda. Bála se sice, ale on to s kočkama umí, takže se jí ujal, že ji nám "odchytí". A pak najednou Katy přivedla k němu 2 koťátka! Kam se hrabe Kořen se svými Zázraky přírody! 2x kastrovaná kočka přivedla svá koťata (opravdu její, protože měla spuštěné mléko). To je ten správný zázrak!
Nakonec to skončilo tak, že kočka si vybrala souseda, my se ujali jednoho kotěte a druhé si vzala jedna paní.
A jak se to mohlo stát? Podle známé veterinářky totiž některé útulky provádějí win-win strategii. Naoko nechají u spřízněného veterináře kočku "kastrovat", neb lidé nechtějí nekastrovanou kočku. Veterinář dostane peníze (menší), útulek snáze udá kočku a nový majitel ať se postará!
Takže tolik k onomu placení za kočičku v útulku. Prostě ne všechny útulky (podobně jako majitelé) nejsou solidní. Ale teď má aspoň Bertík zase kamaráda!
milion
Tak to jich vystaci spousta pro kazdou kocku.
Vážení čtenáři, musím konstatovat, že mám s Honzou krásný, ale přesto těžký život, když po každém návratu z výstavy v jeho očích vidím takový smutný záblesk, že si nemůže domů přinést další čtyřnožce, které by tak rád potěšil a poskytnul jim domov, ve kterém by se měli jako v bavlnce. 
