Vulgarizmy nebo slušné výrazy?

Dnes vás budu trochu zlobit, provokovat nemístným tématem a nevhodným výrazivem. Pokud jste upjatí, tak tenhle pokleslý článek radši přeskočte a najděte si třeba něco politického.

Milovat se, souložit, jebat, šukat a mnohé další. Je roztomilé, kolik má naše košatá mateřština synonym pro tuto jednu z nejkrásnějších lidských činností. První je takové něžně eufemistické, druhé až studeně odborné a poslední dvě jsou leckdy považována za vulgarismy.

Začněme tím jebáním a pokusme se v něm najít trochu nevinnosti. Tedy abych vás nezmátl, nikoli nevinnosti věcné, nýbrž nevinnosti jazykové. Kdysi jsem znal manželský pár, pana Jebavého a paní Jebavou. Byli to milí lidé, on trochu vážnější, ona s větším smyslem pro humor a vůbec si nemysleli, že by jejich příjmení bylo vulgární. Každopádně tohle jméno není až tak ojedinělé a na příkladu jejich syna vás musím varovat. Pokud byste si chtěli užít, nemáte vůbec zaručeno, že jeho nositel nebo nositelka vykazuje výrazné sklony erotice, například ten jejich synátor byl ještě v pětadvaceti létech panic.

Vyjebat, dojebat, pojebat. Vidíte, stačí vybrat vhodnou předponu a rázem je po sexuálním podtextu a snad i po vulgaritě. Chcete příklad? Tady ho máte: „Dneska jsem to v práci tak dojebal (nebo pojebal), že se nemůžu divit, jak se mnou za to šéf pořádně vyjebal.“ Myslím, že překládat netřeba.

„Lásko, pojď se pomilovat.“

„Jdeme šukat, ty ...“ (však víte, vytečkované slovo začíná na p nebo na č, a to už by tady asi fakt neprošlo).

Dvě úplně jinak formulované výzvy ke stejné činnosti. Nezáleží na společenském postavení, ale na povaze, tu první může klidně používat něžný dlaždič, tu druhou drsná věhlasná profesorka. V soukromí, samozřejmě. Intenzita následného prožitku a míra uspokojení partnerů přitom vůbec nepramení z toho, která varianta výzvy byla použita, pouze bývá dobré, když oběma aktérům sedí tatáž. I když ani to nemusí být pravda, jak možná dokazuje jeden z vtipů, kolujících po internetu. Je na něm obrázek pobořené postele s roztrhaným povlečením a pod ním text: „Tak jsem nakonec strávil noc s tou nenápadnou zakřiknutou dívkou.“ Holt tichá voda břehy mele.

Leč pokračujeme ještě chvilku v obhajobě zdánlivých vulgarizmů a pomozme si klasikou: „Babička šukala po světnici,“ napsala Božena Němcová a vůbec tím nemyslela, že by veskrze cnostná babička souložila, nýbrž že poklízela. Tedy slovo zcela nevinné a bez jakéhokoli vulgárního zabarvení.

„Babička šukala po světnici, zatímco Barunka šukala ve stodole,“ doplnil Boženino tvrzení jakýsi neznámý autor. Možná tím chtěl naznačit, že Barunka prováděla ve stodole nějaké nepravosti s chasníkem ze sousedství, ale já tomu osobně nevěřím. Barunka přece byla slušně vychovaná dívka a nic takového by jí ani ve snu nenapadlo.

I když, na druhou stranu já vám vlastně nevím. Další neznámý autor tvrdil, že když se babička dohadovala s paní kněžnou, kterýmže směrem má ukazovat ten maličký odlomený kousek sochy amorka v zámeckém parku, tak paní kněžna tvrdila, že dolů a babička nahoru. Prý to dokazovala slovy, že všechny tyhle věci, které kdy v životě viděla, byly vždy obrácené vzhůru. Autor to okomentoval dovětkem „šťastná to žena“ a nám to teď vráží klín pochybnosti do tvrzení, že babička ve světnici pouze nevinně poklízela. A Barunka ve stodole? Ne, radši nebudeme spekulovat o něčem, čeho jsme nebyli svědky a nasazovat té dívce psí hlavu.

Vraťme se ještě na chvilku k synonymům. Kdybychom chtěli vyjmenovat všechna tohoto významu, asi bychom tady byli až do rána, a tak se spokojme aspoň se dvěma.

„Já tě viděla na vlastní oči, jak jsi obcoval s úplně neznámou ženštinou!“ Věta, kterou dnes už pravděpodobně neuslyšíme, protože slovo „obcovat“ je tak trochu archaizmus. Na jedné je to škoda, ale na druhé straně to má i své výhody. Dnešní hodně mladí lidé (výjimkám se hluboce omlouvám) už zdaleka nemají takový jemnocit pro náš mateřský jazyk a nemuseli by to správně pochopit. Mohlo by je to zmást a oni by si mysleli, že souložit lze pouze v obcích a nikoli ve městech, zvlášť když slovo městovat ani neexistuje. Neblahým důsledkem by pak dozajista bylo další snížení už tak nevalné porodnosti.

Vzpomeňme slavný Waltariho román Egypťan Sinuhet. Četl jsem ho kdysi v mládí, už si ani nepamatuji, kdo ho tehdy přeložil, ale zaujalo mě, že tam milování říkali obveselování. Netuším, zda to byl doslovný překlad výrazu, nalezeného v nějakých starověkých zdrojích, ale to je asi celkem jedno. Každopádně mi to přišlo velice trefné, protože k čemu jinému než ke společnému štěstí a veselí by nám krom rozmnožování měla tahle fantastická činnost sloužit.

Na závěr si ukažme jednu jazykovou zajímavost. Je-li nějaký výraz v jedné řeči vulgární, ještě to vůbec neznamená, že je vulgární i v jiné. Příkladem budiž polské slovo „szukam,“ které v překladu do češtiny bohužel vůbec neznamená, že se miluji, nýbrž že něco hledám.

Což mi připomnělo nikoli polskou, ale slovenskou nezapomenutelnou filmovou hlášku majora Terazkyho z Černých baronů: „Bože moj! Oni mi tuna jebú!“ Prohlásil doslova, když při nečekané kontrole přistihl souložící dvojici ve vojenské base. Nevím nakolik je tento výraz ve slovenštině vulgární, vím jenom jedno. Tuhle košilatou filmovou scénku už neuvidíte, byla nekompromisně zcenzurována a vystřižena. Proč? Bezpochyby proto, aby nezpůsobovala ohrožení morální výchovy mládeže. Zřejmě zbytečně, nechci generalizovat, ale občas slýchám mezi mládeží takové výrazivo, které může leda tak nenarušit morální výchovu nás již hodně dávno dospělých.