Vši v metru

Onoho prázdninového odpoledne bylo metro celkem poloprázdné. Na samém konci třetího vagónu seděla na trojsedačce postarší dáma s úzkým obličejem, ozdobeným přísným výrazem a naproti ní dvojice mladých lidí s mobily v rukou.

Přes uličku spočívala na samostatném sedadle moje maličkosti a dvě místa naproti mně zela opuštěnou prázdnotou. „Palmovka.“ Oznámila plechová lady nad námi, dveře se otevřely a dovnitř se vřitili dva kluci. Vypadali tak na právě absolvovanou čtvrtou třídu a byli si nezvykle podobní. „Dvojčata,“ pomyslel jsem si a dumal, zda dvojvaječná nebo jednovaječná. Byli oblečeni do úplně stejných modrobíle pruhovaných trik, takže vypadali trochu jako námořníci, na nohou měli letní sandály a nad nimi džíny. Jediný rozdíl spočíval v tom, že první měl kudrnaté vlasy přes uši a druhý byl na ježka.

Kluci se rozhlédli ve dveřích, mrkli na sebe a zamířili na dvě volná místa naproti mně. Tam se usadili... ne usadili, spíš napůl si sedli a napůl stáli, aby se mohli správňácky pobratrsku pošťuchovat. Tahle bohulibá činnost jim vydržela asi pět vteřin, načež kudrnáč zvysoka žuchnul na sedačku, začal se zuřivě drbat v kadeřích a nahlas, tak aby to všichni slyšeli, prohlásil: „Kámo, já mám asi vši, můžeš se kouknout?“

Už tato vyřčená věta způsobila menší rozruch mezi ostatními cestujícími. Dívka z dvojice mladých lidí se přitiskla ke svému partnerovi ve snaze dostat se co nejdál od kudrnáčovy hlavy, její partner protočil panenky a objel ji okolo ramen, avšak ani jeden z nich neodložil svůj mobil. Přísná dáma se otřásla odporem, posadila se ještě rovněji než předtím, takže teď vypadala, jakoby spolkla pořádně dlouhé pravítko. Klukům věnovala pohled, jaký normální člověk věnuje obtížnému hmyzu, například komárovi, který ho právě bodnul nebo mouše, která ho svým bzukotem probudila ze spánku.

„Ukaž,“ odpověděl ježek na bráchovu výzvu, postavil se nad něj a rukama se mu začal probírat v kudrnatých kučerách. Po krátké chvilce snažení, to jsme akorát zvolna projížděli uzavřenou stanicí Českomoravská, vykřikl ježek: „už ji mám.“ Odtáhl pravou ruku od kudrnáčovy hlavy, palec a ukazovák měl u sebe, zřejmě mezi nimi svíral polapenou veš, rychlým pohybem si ji strčil do kapsy, a pak hned pokračoval v pátrání.

Dívka přes uličku konečně odložila mobil, sáhla do tašky a rychlým pohybem si narazila na hlavu koupací čepici, možná se ti dva vraceli z nějakého bazénu. Její partner tentokrát nezareagoval, zato přísná dáma zasyčela na kluky: „Mizerové, vypadněte ven nebo zavšivíte celej vagón.“

Dvojčata se však nehodlala nechat vyrušovat, ježek se ještě chvilku přehraboval v kudrnáčově kštici, načež vytáhl další veš. Tentokrát si ji však nestrčil do kapsy, nýbrž vložil do pusy, polkl a potěšeně se olízl. První, kdo kapituloval, byla přísná dáma, znova se otřásla odporem, zezelenala, vytáhla z kabelky kapesník, dala si ho před ústa a spěšně prchla na druhý konec vagónu. Dívka přes uličku okamžitě obsadila její místo, aby byla od kluků ještě o kousek dál a její partner jen rezignovaně zakroutil hlavou.

Ve chvíli, kdy jsme dorazili do stanice Vysočanská, vytáhl ježek z kudrnáčovy hlavy třetí veš, tentokrát si ji nedal ani do kapsy, ani do úst, ale šikovným cvrknutím ji poslal do prostoru před sebe. Hned poté vzal bráchu za ruku a ti dva spěšně vyběhli z vagónu těsně před zavřením dveří.

Veš opsala oblouk ve vzduchu, a co čert nechtěl, přistála mi akorát do klína. Pravda, trochu mi zatrnulo, ale pak mi to nedalo, já ji zlehka uchopil mezi dva prsty a opatrně si ji položil na dlaň druhé ruky. Koukám na tu podivnou tečku s brýlemi i bez brýlí a nevěřím svým očím. Kdepak, není to žádná veš, jen maličké nevinné zrnko máku. Snažím se ovládnout své překvapení, přísná dáma je už sice pryč, ale mladá dvojice stále zvědavě pozoruje okolí. A tak se na chvilku vracím do klukovských let, dotahuji hru kudrnáče a ježka do konce, a ono inkriminované makové zrnko si ostentativně vkládám do svých prořídlých vlasů. Ti dva přes uličku mají zřejmě ostrý zrak, protože dívka s úlevou odkládá koupací čepici a její partner se může potrhat smíchem.

Potěšilo mě, že i dnešní mladí rošťáci mají vytříbený smysl pro humor, jen mě napadlo pár záludných otázek. Nakolik měli svůj divadelní výstup předem připravený a zda těch pár makových zrnek sebrali doma mamince v kuchyni nebo je seškrábli z housky, kterou si koupili ke svačině někde v pekařství.