Věčné čekání na semaforech na opravovaných silnicích

Oprava silnice, jedena strana je zavřená, po druhé se jezdí kyvadlově na semafory. Fronta dosahuje několika stovek metrů, červená je strašně dlouhá, když stihnete druhou nebo třetí zelenou, tak máte kliku.  

Prostě hojně rozšířená česká klasika. Když na vás konečně přijde řada a pak projíždíte podél opravované strany, mnohdy nepotkáte ani živáčka, který by tam pracoval. To je pak, mírně řečeno, k uzoufání. Pak není divu, že uzavírka trvá několik dlouhých měsíců.

A teď si představte poněkud jiný obrázek. Opět opravovaná jedna strana, fronty a semafory. První rozdíl je v tom, že vedle červené i zelené odtikávají vteřiny, aby řidiči viděli, jak dlouho budou ještě čekat, respektive jak dlouho ještě bude možné projet. Sice nepříliš významný, ale užitečný rozdíl.

A pak, když jedete podél opravované strany, vidíte, jak se na ní pomaličku posouvá kolona stavebních strojů. Jako první jede nákladní auto. Těsně za ním fréza, která odstraňuje vrchní vrstvu opravované vozovky a zbroušený materiál rovnou nakládá na korbu náklaďáku před sebou. Jako třetí jede opět v těsném závěsu čistič, který uklízí zbytky po fréze a vozovku zvlhčuje jemnou mlhou. Za čističem už jede poslední vozidlo, které pokládá nový asfalt. Takže suma sumárum před kolonou je stará vozovka a za kolonou zbrusu nová, na níž chybí už jen domalovat vodorovné dopravní značení.

Myslíte, že je to nereálný nesmysl nebo že se mi to zdálo ve snu?

Nikoli, tohle je realita, kterou jsem před dvěma týdny viděl na vlastní oči v Irsku. Je sice pravda, že asi ne každá silnice by se dala touto metodou opravovat, ale pro mnohé je to vyhovující. A hlavně mnohokrát rychlejší způsob opravy a tím pádem nesrovnatelně kratší doba uzavírky.

A tak mě napadla taková drobná rýpavá všetečná otázka: Když to jde jinde, proč to nejde i u nás? Dovedete si představit, kolik času a nervů by tato metoda ušetřila nám řidičům?