Trampoty nehezké holky

„Ty ses nám teda moc nepovedla, holka zlatá, bojím se, že se nikdy nevdáš a zůstaneš nám na ocet až do smrti.“ Moje maminka nebyla zlá a nemyslela to špatně. Jen si tak občas nahlas povzdechla, když se na mě podívala.

„Neboj se, Karličko, však ono se to poddá a jednou nám vyrosteš do krásy. A i kdybys nevyrostla, tak na každé dívce se najde něco hezkého, kvůli čemu se do ni nějaký mládenec zamiluje,“ snažil se mírnit maminčina slova můj tatínek, když jsem byla malá. Jenomže tatínek se mé dospělosti nedožil, pánbůh si ho povolal do svých služeb, když mi bylo jedenáct let a já zůstala s maminou sama.

Jakkoli mi maminka svými slovy nechtěla ublížit, zřejmě nějakou měrou přispěla k mému pocitu méněcennosti. Ale určitě bych se k němu dopracovala i bez ní. Jen si představte dívku s kobylím profilem v obličeji, tlustými paženi, jakými disponují vrhačky koulí, prakticky plochým hrudníkem a pozadím velikosti zeměkoule, podpíraným stehny, která by klidně unesla plně naložený kamion. S celkovým dojmem toho už moc nedokázal nadělat ani relativně štíhlý pas. Chtěli byste mít po svém boku takovou? Nechtěli, tak vidíte.

Byla jsem si toho dobře vědomá, a tak jsem nad svým budoucím partnerským životem radši zlomila hůl předem a na učňáku na rozdíl od většiny spolužaček neproháněla kluky, kterých tam bylo poskrovnu. Radši jsem si řekla: „Když už nic jiného, tak se jako prodavačka budu usmívat na lidi před pultem a budu ochotná, abych tu byla aspoň pro někoho.“ Touhle větou jsem zaháněla vtíravé myšlenky na roli šťastné milující manželky a matky, po které jsem v nejhlubším skrytu duše tajně toužila. Ano, tušíte správně, vy, kteří umíte číst mezi řádky, byla jsem vztahově vyprahlá.

***

„Karličko, ty máš tak nádherné oči, které vypadají jako dvě lesní studánky. Mohu tě pozvat večer do vinárny, abych se v jejich kráse dočista utopil?“ Zeptal se mě v mém prvním zaměstnáním nás skladník Martin a já si rázem vzpomněla na dávná tatínkova slova. Martin se okolo mě už nějakou dobu motal, mně zájem takového urostlého mládence dělal nesmírně dobře a ostatní si toho nemohli nevšimnout.

Holky to buď nekomentovaly, případně po mně vrhaly chápavé až soucitné pohledy, ale já nevěděla proč. Přímo se mi to pokusila ozřejmit až Jarka, rázná ženská, která nikdy nechodila pro slovo daleko: „Bacha na něj, Karlo, Martin je strašnej proutník, ten by vojel i díru po suku. Nebyla bys zdaleka první, kterou tady svejma sladkejma řečma dostal do postele a pak se na ni vykašlal.“

Jarce jsem nevěřila, myslela jsem si, že mi Martinovu přízeň závidí a vůbec mi nedošlo, že jsem se zamilovala až po uši. Mazala jsem si med kolem pusy, že si navzdory mé postavě vybral zrovna mě, napřed jsem přijala jeho pozvání do vinárny, pak na procházku, a tak dál, až jsem se najednou, ani nevím jak, skutečně ocitla v jeho posteli. Strašně šťastná a dokonale zblblá. To štěstí mi vydrželo několik měsíců, přesně tak dlouho, než se mě Martin nabažil a než mě zcela nevybíravým způsobem poslal do háje ve chvíli, když se v jeho hledáčku objevila další žena.

Nezapomenu na jeho poslední větu, když jsem ho celá zmatená a nešťastná opakovaně uháněla, jestli mě přestal mít rád, když už se se mnou nechce dál scházet: „Přece sis ty ošklivko nemalovala, že bych to s tebou mohl myslet vážně.“ Konečně mi definitivně spadly růžové brýle, zatočil se se mnou svět, já ho za to rozloučení odměnila pořádnou fackou a šla se vybrečet domů. Jako třešničku na dortu dodám už jen to, že jsem byla pochopitelně těhotná.

„Tušila jsem, že to tak jednou dopadne, holka moje nešťastná. Ale neboj, pořád máš mě a my dvě to spolu dáme,“ okomentovala suše maminka celkové skóre mého prvního milostného vzplanutí. Se slovy, že když už to teda nemůžu pořádně spláchnout panákem něčeho ostrého, přede mě postavila plný talíř svého hovězího vývaru, po kterém jsem se mohla odmalička utlouct.

„Ani ve snu by mě nenapadlo, že se zrovna tobě může narodit tak nádherný dítě.“ Maminka holt už jiná nebude, ani tohle sdělení nemyslela špatně vůči mé osobě, jen se prostě opakovaně rozplývala nad malým Pavlíkem, který nám rostl před očima jako z vody.

„Mami dík, že jsi mi s ním tehdy tak pomáhala,“ řekla jsem v té době své rodičce mnohokrát a s odstupem času jí to občas zopakuji i nyní. Ale to bych předbíhala, radši se vrátím do doby, kdy šel Pavlík do školky, a já se po mateřské vrátila do práce.

***

„Holky, to nové v kase je chlap nebo ženská?“

„Možná ženská převlečená za chlapa, to je přece dneska moderní.“

„Nebo chlap s ženskou postavou, čert ví.“

Těmito slovy jsme jak slepice na dvorku před kurníkem komentovaly s kolegyněmi novou sílu, která se jednoho krásného dne objevila v pokladně našeho obchodu. Jenže já věděla a pokusila se ho zastat: „Holky, je to mužskej, já s ním už mluvila, představil se mi jako Michal a je docela milej. A přestaňte si z něj dělat srandu, proboha, vždyť já taky nemůžu za to, jak vypadám.“ Načež jedna tiše vyprskla, druhá se trochu chytla za nos a dala si ruku před pusu, třetí to nekomentovala a všechny svorně jsme se rozprchly za svými povinnostmi. Já za pult s uzeninami, abych mohla okrašlovat den zákazníkům tak, jak jsem se kdysi rozhodla a jak se stalo mým zvykem.

Chcete červenou knihovnu o postupném sbližování dvou ztracených duší, které měly už nějaký tem milostný karambol za sebou nebo to mám trochu zkrátit? Ne, nebudu vás už dlouhou zdržovat, řeknu jen, že Michal v té své kase musel nějak zaslechnout, jak jsem se ho zastala, a tím to celé začalo.

Mám-li to trochu nadsadit, našla jsem v něm sama sebe v mužském vydání. A to tak, že v pořádně mužském, počínaje láskyplnou ochrannou náručí, přes vše ostatní, co ženská potřebuje a konče zodpovědností za rodinu. Akorát, že holt tehdy před léty pánbůh trochu dopustil a my si byli vzhledově dost podobní včetně velikosti ňader.

Nicméně cestičky páně, vlastně pardon, genů pro vás ortodoxně nevěřící, dokážou být nevyzpytatelné a naše Květuška, takto Pavlíkova napůl nevlastní sestřička vyrostla za léta našeho společného života ve výstavní slečnu. Moje teď už hodně zestárlá maminka nad tím občas nevěřícně kroutí hlavou a já si nemohu nevšimnout jiskřiček štěstí v jejích věkem vybledlých očích.