Tradice a úskalí adventního věnce

Teorie se různí. Podle některých se věnce ze zelených rostlin se svíčkami symbolicky používaly v Evropě již před počátky křesťanství. Představovaly tehdy život jako kontrast proti studenému zimnímu období, a křesťané tuto tradici převzali přibližně v šestnáctém století. Jiná teorie praví, že tradici adventního věnce založil německý protestantský teolog Johann Hinrich Wichern až ve století devatenáctém.

Ať tak či tak, dnešní adventní věnce jsou ozdobeny čtyřmi svíčkami, které se zapalují postupně, a představují tak odpočítávání čtyř adventních týdnů. Právě dnes se na adventním věnci rozhoří svíce první, za týden k ní přibude další, pak třetí, aby se nakonec o zlaté neděli rozzářil všemi čtyřmi. Je to milá tradice, svíčky nám svým klidným plamenem připomínají, že nastal čas předvánočního smíření a sblížení, věřícím lidem pak zvěstují blížící se příchod času narození Ježíše Krista.

Je zde však i jedno nebezpečí. Mnohé kupované adventní věnce nejsou udělané tak, abychom mohli jejich svíčky nechat hořet bez dozoru. Zdobení bývá příliš blízko u samotných svící, jako je tomu například u mašliček a jehliček věnce na obrázku. Ve chvíli, kdy svíčky více vyhoří, plamen se dostane do blízkosti hořlavého materiálu, a pokud člověk není opatrný, může se adventní poklid rázem změnit v neštěstí.

Užívejme si všichni adventní čas v klidu a v pohodě, v kruzích svých rodin, ve společnosti přátel. Radujme se příjemným pohledem na adventní věnec, na uklidňující plamínky jeho svící. Mějme však na paměti i to stařičké přísloví, že oheň je dobrým sluhou, ale zlým pánem.