Taky si dáváte pozor?

„Myslíš si o mně, že jsem přehnaně opatrná a že si zbytečně dávám pozor?“ Zeptala se mě Maruška hned v úvodu našeho minulého sedánku nad kávou a větrníkem na zahrádce naší oblíbené cukrárny.

V lehoučkých letních šatech, půvabně obepínajících její oblou postavu byla nesmírně přitažlivá, a navíc nasadila tak šibalský výraz, že jsem si rýpnout prostě musel: „Má milá Maruško, jsi sice nezadržitelně krásná, a navíc působíš nejmíň o dvacet let mladším dojmem, ale myslím si, že už si přece s Frantou pozor dávat nemusíte. Nebo snad ano?“

Moje společnice koukla pobaveně na hodinky, maličko vyprskla smíchy a odpálkovala mě: „No jasně, mužskej, to akorát sedí. Moudré statistiky praví, že vy chlapi si na to vzpomenete každých sedm minut, a právě tak dlouho tady jsme. Dík za kompliment, ale já myslela úplně jinou opatrnost, chceš vědět jakou?“

„Chci, chci, prosím, hořím zvědavostí, honem povídej nebo tady v tom horku lehnu popelem a ty mě budeš mít na svědomí.“

„Dobře, to je tak,“ lokla si Maruška kávy. „brouzdala jsem na facebooku a narazila na takový ten kvíz, který ti slibuje spočítat IQ, ty ho vyplníš, ale aby ses dozvěděl výsledky, musíš zaplatit.“

„Klasika,“ mávnul jsem rukou, „to je, jako bys šla na nějakou výstavu, myslela si, že je vstup volný a při odchodu po tobě najednou chtěli peníze.“

„No, přesně,“ pokračovala Maruška. „Ale tenhle byl trochu jiný, sliboval mi, že když odpovím správně nejmíň na, už nevím kolik otázek, tak to znamená, že určitě nemám Alzheimera. Tak jsem to spíš pro srandu rozklikla, bylo to dost stupidní, a navíc nějak online překládané z angličtiny, takže jsem se u toho i zasmála. Schválně, které slovo si myslíš, že nepatří ke třem ostatním: Slon, myš, papoušek a lední medvěd?“

„Já ti nevím, holka, asi ten papoušek, ostatní jsou savci,“

„Jo, bingo možná toho Alzheimera ještě nemáš, Honzo. Ale teď bacha: „Venuše, rtuť, Evropa, Saturn?“

„Hm, teď si nejsem jistý, dvě planety, jeden kontinent a jeden prvek. Tipnul bych tu rtuť.“

„Ha, mám tě, Alzheimer se blíží. Ne, neboj, dělám si legraci, to musel být jen špatný překlad slova Mercury, které v angličtině znamená nejen rtuť, ale i planetu Merkur. Ale já se nenachytala jako teď ty a dala tu Evropu.“

„No jó, Maruško, ty jsi nejen krásná, ale i chytrá, vždyť já vím.“

„Dobře, dobře, ale dál ty lichotníku. Když jsem to celé vyplnila, tak aby mi mohli potvrdit, že toho Alzheimera nemám, chtěli po mně nějaký obolos. Nic moc, pár dolarů, ale přišlo mi to strašně podezřelé. Schválně, jestli tě zase nachytám na švestkách. Když platíš po internetu, tak na jakou tě to přesměruje stránku?“

Zamyslel jsem se, zapátral v paměti, a pak mi to došlo: „Na klasickou prověřenou platební bránu.“

„No, právě,“ rozhodila Maruška rukama, až se jí půvabně zahoupala plná ňadra. „Jenomže tady žádná brána. Tohle po mně chtělo, abych naťukala všechny údaje z platební karty do té jejich podivné stránky. Ty bys to udělal?“

„Těžko, přetěžko, milá Anežko... totiž Maruško.“

„Chápu, jsi stejně opatrný a dáváš si pozor jako já a asi to vůbec není přehnané. Jenomže, Honzo, víš, co je na tom nejhorší? Víš, kteří lidé si asi rozkliknou kvíz, jenž jim slibuje test na Alzheimera?“ Maruška se mi teď dívala zpříma do očí, tvářila se přitom naštvaně, ani mě nenechala promluvit a odpověděla si sama: „Ti staří. Ti nejzranitelnější kybernetickými útoky. Takoví, kteří by jim tam ty údaje z platební karty klidně vyplnili. Já si teda nejsem jistá, ale podle mě to byl phishing jak vyšitej, co si o tom myslíš ty?“

„Už to tak vypadá, Maruško. Teda možná se mýlím a nechci nikoho obviňovat, ale jedno ti řeknu. Ty údaje bych jim každopádně nedal a nebylo by to vůbec proto, že bych byl skrblík kvůli pár dolarům.“

„Je to hnus, velebnosti. Ale radši to trochu odlehčíme, Honzo, aby to nevypadalo, že tady nadáváme jako senilní stařena se starcem. S těmi sedmi minutami je to prý mýtus, vždyť byste ani nestihli myslet na nic jiného, ale já ti to musela říct, abych tě za trest trochu popíchla. No, a když ses prve tak zeptal, s klidem ti můžu prozradit, že zrovna v tomhle si s Frantou fakt dávat pozor už dávno nemusíme.“