Ta hospoda byla fakt mizerná

Kritizovat konkrétní podnik je povoleno, klidně ho tady můžete rozcupovat na tisíc kousků. Chválit nikoli, dopustili byste se nepovolené reklamy a článek by to nejspíš nepřežil. Takže to zkusíme maličko jinak.

Ale začněme pěkně od začátku, abych nevytrhoval z kontextu, na to jsou lepší odborníci. Vánoce kromě duchovního rozměru znamenají úklid, vaření, pečení, zdobení, shánění, hoštění žroutů a tak dál, prostě starostí a práce nad hlavu. Co vám mám povídat, určitě to znáte sami. Takže by to taky chtělo nechat si pohostit tělo od někoho jiného. Tahle příležitost se nám s manželkou naskytla na Boží hod vánoční mezi štědrovečerním a svatoštěpánským rumrejem. Rozhodli jsme se, že si na pořádný oběd zajedeme do pořádné hospody. Nikoli zajdeme, ale zajedeme, protože v naší vesnici není žádná pořádná hospoda, kde by se člověk dočkal pořádného božohódového oběda.

Nejdřív jsme se vypravili do Čelákovic k Bohuslavům. Máme s nimi sice celkem dobré zkušenosti a dle internetu měli mít ten den otevřeno, ale opak byl pravdou. Nekompromisně zavřeno. Proběhli jsme celé čelákovické centrum, čítající asi čtyři nebo pět hospod různého charakteru a kvality, ale všude to bylo stejné. Čelákovičtí zřejmě ctí teorii: „O Vánocích nemáš co vysedávat po hospodách, hezky si dlabej doma, člověče.“ Úplně stejně jsme dopadli i v nedalekém Mochově a už nás to přestalo bavit. Takže telefon do pivovaru v Kostelci nad Černými Lesy, který jsme už taky párkrát navštívili a nebylo to tam špatné. Prý mají otevřeno a rezervace netřeba. Otočili jsme tedy kola našeho auta kosteleckým směrem, což byl průšvih, to si teda poslechněte.

Zaprvé jsme zabloudili v Českém Brodě. Šlendrián, nic jiného, každá správná hospoda má mít ukazatele v okruhu několika kilometrů. Co, hospoda, pivovar, tím spíš. Další malér nastal hned po zaparkování. V Kostelci byl takový ledový vichr, že nám málem urval dvířka od auta a za těch pár kroků mi stačily zmrznout uši, protože mi odnesl pevně naraženého kulicha. Copak se majitel nemohl domluvit se svatým Petrem, aby mu tam udělal u pivovaru hezky? Dneska se přece může domluvit každý s každým, zvlášť, když ho nějak fikaně zamotivuje.

V hospodě nám servírka předložila jídelní lístek, že jsme jí ho chtěli hodit pod nohy, otočit se a hned zase vypadnout. No, řekněte sami, dokázali byste si vybrat z několika stránek hustě popsaných samými lahůdkami, dokonce za rozumnou cenu? Nakonec jsme tam přece jen zůstali, měli jsme hlad a nechtělo se nám s prázdnými žaludky zpátky do toho vichru. A to byla chyba.

Manželka si objednala kachnu s červeným zelím a variací knedlíků, já pečená vepřová žebra. No prostě Sodoma, Gomora, a nebo minimálně způsob, jak si přivodit žlučníkový záchvat. Manželka k tomu to jejich místní pivo, jmenuje se Černá svině. Představte si, jak jedna bílá žena (servírka) nese druhé bílé ženě (mojí manželce) Černou svini. Jasná urážka z genderového i rasistického pohledu, prostě skandál, který se nedal zachránit ani tím, že jsem si nechal donést genderově i rasisticky korektní světlé nealkoholické pivo.

Porce byly tak obrovské a tak chutné, že šlo ze strany pivovarské hospody o jasný pokus o újmu na zdraví. Kdyby se toho ujal nějaký šikovný právník, klidně by z nich za to vytřískal majlant. Ta křenová pasta k žebrům, která asi viděla křen jenom z rychlíku, byla jen trapným pokusem, jak zachránit situaci. Zastírací manévr, kterým se stejně nedalo nic zastřít, protože ho pokazili křupavými okurčičkami, beraními rohy, nakládanou feferonkou a nemravně velnou dávkou hořčice. O překvapivé čerstvosti chleba o čtvrtém volném dni v řadě bych se snad ani radši neměl zmiňovat, abych jim ještě víc nepřitížil.

No a na závěr tomu nasadili korunu. Prodali nám to jejich pivo s sebou, abych i já po návratu domů mohl společně s manželkou urážet menšiny konzumací Černé svině. A to už ani nemluvím o tom, že nás v té hospodě tak přecpali, až jsme večer na návštěvě hrubě uráželi sousedy opakovaným odmítáním nabízeného pohoštění.

Takže abych to sečetl a podtrhnul. Jestli vás někdy napadne navštívit pivovarskou hospodu v Kostelci nad černými Lesy, tak na to zase honem rychle zapomeňte. Než, abyste riskovali zdravotní potíže z přežrání, kocovinu z toho jejich piva a pletky se zákonem kvůli diskriminaci, radši udělejte něco užitečnějšího. Vyrazte v pořádném ledovém vichru na okružní cestu po zavřených hospodách. Když si na to zvolíte ten správný den, určitě jich najdete všude spoustu jako v těch Čelákovicích nebo v Mochově. Pohybem, střízlivostí, chladem a hladem utužíte své zdraví a navíc budete mít dobrý pocit, že jste se kvůli bůhvíjaké pochybné hospodě nenechali zlákat k nekorektnímu jednání. A ještě jako bonus dostanete večer u sousedů pochvalu za to, jak jste jim pěkně vyplenili zásoby jídla na celý týden.

PS: Možná si teď řeknete, že tady pěju ódy na obžerství a dočista zapomínám na duchovní rozměr Vánoc. Jenomže tahle strašná věc v příšerné hospodě se nám stala v den, který se jmenuje Boží hod vánoční, tedy chvíle, kdy samotný Pánbůh hodoval. No řekněte sami, vy byste nechtěli hodovat, kdyby se vám den před tím narodil syn?