Stará bába bez podprsenky

„Už jsem ti chtěla na poslední chvílí zavolat, že dneska nepřijdu, Honzo, ale pak jsem si řekla, že just jo a že mi aspoň řekneš, jestli opravdu vypadám tak příšerně. Pořádně si mě prohlídni a posuď sám.“

Těmito slovy mě uvítala Maruška nejžhavějšího odpoledne v minulém týdnu, když jsme se místo rozpálené zahrádky usadili v o něco méně nesnesitelném horku uvnitř naší oblíbené cukrárny. Ke kávě jsem místo obvyklého větrníku objednal po poháru zmrzliny a očima začal obdivovat svou kamarádku. Byla zjevně naštvaná, zřejmě ji někdo urazil a z očí její zářivě blonďatými vlasy orámované tváře jí sršely blesky.

Můj pohled sjel z vkusně decentně nalíčených očí níž přes růžové rty, příjemně ladící s odstínem světloučké pleti. Od ramen dolů byla Maruška zahalená do svých oblíbených krémových šatů, které se pod pasem výrazně rozšiřovaly a ladivě obepínaly oblé boky. Úzký výstřih na hrudi odděloval drobná kvítka modrých pomněnek, jimiž byly její šaty potištěny a na obou stranách hluboko pod výstřihem se rýsovaly obrysy dvou nádherně velkých volných ňader, hovících si na Maruščině bříšku.

„Maruško, tohle mi nedělej,“ zmohl jsem se na hodnocení vizáže té dámy, která ke zvýraznění dojmu právě v tu chvíli nesla pomaličku rukou k ústům prťavou lžičku se soustem zmrzliny. Její pravé ňadro tím získalo více prostoru, posunulo se o kousek výš a nádherně se ve svém úkrytu z lehoučkých šatů zhouplo do strany. „Víš dobře,“ pokračoval jsem, „že jdeš do cukrárny s ženatých chlapem, kterému se už beztak strašně líbíš a teď ho navíc začneš mučit tím, že si nevezmeš podprsenku.“

Maruška se neudržela a mlaskla. Naštvaný výraz zmizel a vystřídal ho pobavený úsměv, doprovázený právě tím potěšeným mlasknutím: „Jo, tak tohle jsem potřebovala slyšet a promiň, jestli tě dráždím, stejně za to všechno může můj Franta.“

„Jak Franta, copak on ti sebral všechny podprsenky?“ Zeptal jsem se poněkud zmateně a silou vůle odtrhl svůj pohled z jejího hrudníku směrem k očím.

„Právě, že nesebral, on mi naopak jednu dal.“ Odpověděla Maruška a rychle pokračovala: „Prostě si všimnul, jak si na netu prohlížím nějaké kousky, protože potřebuju trochu obnovit svůj podprsenkový park, vytáhnul ze mě, co by se mi líbilo a pak mi jednu koupil. Na pohled krásnou, Honzo, bílou s bohatou krajkou a mašličkou, ale trochu mě podcenil, byla mi krapet těsná. Udělal mi radost a já mu ji chtěla oplatit tím, že si tu podprsenku vezmu hned druhý den, teda dneska do práce. To víš, že mě v ní ráno obdivoval, až mu ujel autobus, však taky musím říct, že mi slušela a rozhodla jsem se ji nevyměňovat, i když je trochu menší. Jenomže, Honzo, tohle nadšení z podprsenkového dárku mi vydrželo akorát do doby, než jsem se začala v práci chystat na tohle naše kafe. Nějak jsem se víc natáhla přes stolek k tiskárně pro papír, najednou něco tlumeně luplo a já ucítila nepříjemné bodnutí, no asi víš kde.“

„Nějakej čínskej šunt, Maruško?“ Poznamenal jsem, aniž bych tušil, jestli se k nám z Číny dovážejí i podprsenky.

„Netuším, jestli zrovna čínskej, Honzo, ale co vím jistě je, že mi v ní na levým košíčku rupla kostice, povyjela a nepříjemně mě píchla, až jsem si ji honem běžela na záchod sundat. No nic, řekla jsem si, žádnou náhradní podprsenku tady nemám, tak holt půjdu na to domluvený kafe s tebou bez ní, ty to určitě nějak přežiješ. Neměla jsem v tom dnešním horku po ruce ani žádnou halenku, kterou bych se mohla v případě potřeby zakrejt, ale brala jsem to zvesela a vyrazila do metra. To jsem ještě netušila, co mě čeká, vědět to, půjčila bych si snad bílej plášť od techniků a zabalila se do něj. Jo a tu podprsenku jsem rovnou vyhodila, na první pohled byla sice hezká, ale při bližším prozkoumání mi došlo, že je to pěkněj krám“

Maruška opět zasršela očima, jakoby se jí vrátilo trochu toho naštvání a hned zase pokračovala: „Honzo, jedna měla snad ještě větší zadek než já a byla úplně bezprsá, druhá dočista naopak, vyvinutej hrudník jak nějaká modelka ze soutěže nahoře bez, ale to bylo asi tak všechno, protože od pasu dolů připomínala rouru. Oběma mohlo bejt tak čtrnáct, čuměly do mobilů, hihňaly se u toho, nekoukaly na cestu, a když jsem vystupovala z vagónu metra, tak do mě vrazily. Víš, já bych si jich ani nevšimla, ale ony pak na mě koukly, rozhihňaly se ještě víc, ta prsatá řekla tý druhý, že gerontkám by se mělo zakázat chodit bez podprsenky a ta druhá jí odpověděla, jak prej slyšela, že policajti akorát teďka hledaj nějakou pomatenou starou bábu, která utekla z blázince.“

„Maruško, ale to přece...“ Pokusil jsem se docela neslušně skočit té krásné dámě do řeči, ale ona se nedala: „Samozřejmě, že myslely mě, Honzo, nesnaž se to okecat. Já si v tu ránu uvědomila svůj věk, došlo mi, že musí bejt vidět, jak mi ty prsiska pod šatama šíleně plandaj, zastyděla jsem se sama před sebou a přemejšlela, jestli mám vůbec na tohle kafe jít a nutit tě, aby ses na mě koukal.“

Maruščiny poslední věty už nebyly ani tak sebekritické, jak by se mohl domnívat někdo, kdo tuhle vzácnou dámu nezná, ona to spíš chtěla celé nějak uzavřít a vyprovokovat mě k dalšímu komplimentu. Zmlkla, zamračila se teď už jen naoko a vrhla na mě vyzývavý pohled.

Řekla si o to, a ještě jsem to pro její potěšení trochu nadsadil: „Maruško, ty dobře víš, co bych strašně chtěl a taky víš, že to kvůli svý Soně a tvému Frantovi neudělám. Budeš si holt místo mě muset najít někoho jiného.“

„Ne... nelíbily by se ti, kdybych se před tebou svlíkla, Honzo,“ zareagovala Maruška přidušeným smíchem. „V tomhle horku jsou celý upocený a maj pod sebou rybníčky, ve kterých bych klidně mohla pěstovat žáby, to si vy chlapi nedovedete ani představit. A vůbec nech toho nebo se mi udělaj knoflíky a začnu se před tebou stydět, už tak jsem celá nesvá. Ale dík, potěšil jsi jednu naštvanou starou ženskou, co podle těch puberťaček nesmí chodit bez podprsenky a zrovna utekla z blázince. Pánbůh ti to vynahradí na vnoučatech.“

Poháry od zmrzliny byly dávno prázdné, dopili jsme poslední kapičky lahodné kávy a vydali se k domovům za těmi svými, za Soňou a za Frantou. Znovu, podobně jako v poslední době už poněkolikáté jsem si uvědomil, jak je po všech těch zákazech příjemné si s někým milým jen tak na chvilku někam zajít obyčejně sednout poklábosit a zažertovat. Jen jedno mi nešlo z hlavy, kladl jsem si otázku, jestli se drobátko ješitný Franta neurazí, až se dozví, jak Maruška naložila s podprsenkou, kterou jí on sám věnoval. Ale byl jsem klidný, Maruška je nejen krásná chytrá holka, ale i léty protřelá manželka, a tak si s trochou Frantovy ješitnosti určitě s přehledem poradí.