Velmi silný příběh, mistrně napsaný .

Pridavam se lepe bych to nevyjadrila

Jojo. Sourozenecké vztahy. Mám tři sestry... Velmi často za sourozeneckou nevraživostí stojí nespravedlonost rodičů či rodiče. To říkají Bible, pohádky, Shakespeare i Agatha Christie.

Dokáže to být složité. Naše dvě dcery naštěstí drží při sobě, snažili jsme se je tak vychovat.

Vlastne k súrodencom by sme mali mať najbližšie a niekedy je to práve naopak.

To jsou pak smutné případy. Hezkou neděli, Janka.

Jo odpuštění... těžká to záležitost. Křivdy se totiž moc rády v našich duších vrací. Ale pokud se podaří duši očistit a skutečně odpustit, dostaví se téměř nepopsatelný pocit.

Co všechno musí člověk druhému člověku odpustit, aby mohl šťastně žít dále. A vzpomínat jen na to dobré. Myslím, že i hrdina Tvého příběhu něco dobrého našel. Není to těžké, Honzo. Těžké je žít s nenávistí v srdci.

To máš pravdu, Jarmilo. Ale dobrat se k úplnému odpuštěný snadné nebývá, zvlášť, když je hodně co odpouštět. Díky.

Odpuštění osvobozuje. Nádhera Honzo.

Celé rodině přeji parádní víkend.

Vašek

Nápodobně, Vašku. A děkuju.

Jak se říká: člověk si přátele může vybrat, kdežto příbuzní jsou mu daní. Znám příběh starého otce, který měl dva synky, ale jelikož jejich maminka byla tak trochu do větru, rozešli se. Otecko platil nemalé alimenty a se syny se často vídal, chodil s nimi na výstavy, do kina či divadélka a bral je i na dovolenou. A nemalým finančním příspěvkem jim i pomohl při staru do dospělosti. Dnes už jejich maminka dávno nežije, ale oba synkové tak nějak na (dnes už hodně starého) tátu zapomněli. Nenavštěvují ho, protože se odstěhoval až do horoucích pekel (celých dvacet kilometrů za Prahu) ačkoliv sami brázdí Evropou. Často nepopřejí ani k narozeninám či svátku. Už dávno od nich nedostal ani vánoční dárek, zatímco mamince Máničce prostírají u svátečního stolu a zapalují svíčičku. A s odkazem na tento "blog" tak nějak se ozvou slova veršů Viktora Dyka. "Dluh se chce platit však není věřitele!"

To je smutné, aneb pro dobrotu na žebrotu.

PS: Váš koment tu chvilku byl, ale pak na dlouho zmizel a teď se zas objevil, asi nějaký šotek v blogu. 😺

Krásné psaní, krásně se to četlo...

Hmmm tak u mého stolu moje starší sestra rozhodně neklečí a o nic mě neprosí a tak já nemůžu odpouštět...ale nenávist? To ne, tohle zaplaťbuh neznám...

Děkuju. Odpuštění je důležité pro obě strany, ač není vůbec jednoduché.

Dobře, Jene!

Díky!

Díky, Vladimíre.

Honzo, to je SÍLA

Je, Horste.