Souputníci životem
Následující myšlenky neberte jako tvrzení ve smyslu „mám pravdu, a kdo se mnou nesouhlasí, ten se hluboce mýlí.“ Jsou pouze součástí mé víry nebo možná, lépe řečeno, mých přání ohledně běhu tajemných procesů mezi nebem a zemí.
Podobně jako máme tady na zemi svou rodinu, přátele a známé, jsme také součástí celé skupiny spřízněných duší tam „na druhé straně“ za hranicí zdejšího života. Až naše hodiny tentokrát dotikají a my přeplujeme pomyslnou řeku, setkáme se s nimi tváří v tvář. Jsou na různých úrovních poznání, někteří se podobně jako my opakovaně odívají do zdejších pozemských těl, jiní už pokročili dál. Možná se vtělují na jiné světy, na nichž už není tolik protivenství a násilí jako zde, možná stále přebývají v nehmotných rovinách a pomáhají ostatním.
Jsou mezi nimi takoví, se kterými se opakovaně vydáváme na tento svět, jednou třeba jako rodič a potomek, jindy jako manželé, poté jen coby známí. Jednou jsou naše životy svázány pevným rodinným či vztahovým poutem, podruhé se třeba jen krátce protnou v náhodném setkání. Proč tak činíme? Proto, že je nám spolu prostě dobře, patříme k sobě a jsme si navzájem nápomocní.
Je tu však ještě druhý důvod souputnictví, poněkud složitější. Máme s tou či onou bytostí „nevyřízené účty.“ Ublížili jsme si, nedokázali odpustit. Ve chvíli setkání mezi životy nám spadnou klapky z očí a je nám jasné, že se potřebujeme usmířit. Znovu narodit, urovnat svůj spor, třeba několikrát za sebou, dokud se nám to nepodaří. Jinak bychom totiž nemohli postoupit nikam dál.
Katolíci nechť mi prominou, ale podobně jako lidé, též zvířecí duše procházejí řadou životů. Ivana ve svém článku píše, že se jí zhruba po roce vrátila kočičí bytost v novém vtělení. Okamžitě poznala interiér bytu a chovala se tak, jako by si jen na chvilku odskočila ven. Proč by to tak nemohlo být? Zvířata mají blíž k přírodě a možná oplývají schopnostmi, které jsme si my lidé postupně zastřeli technickou civilizací.
Už se vám stalo, že jste se s někým potkali a měli pocit, který by se dal vyjádřit slovy „tebe odněkud znám, určitě se nevidíme poprvé?“ Marně jste lovili v paměti a nedokázali najít patřičnou souvislost? S tímhle pocitem jsem se párkrát v životě též setkal. U lidí a navíc i u naší doposud poslední kočky Lindy. U ní mě dokonce napadlo, že při našem minulém setkání možná nebyla kočkou, ale člověkem. Anebo že bych já byl tehdy kocourem? Moc bych se tomu při svém vztahu ke kočkám nedivil.
Mnohá naše setkání a vztahy s ostatními nejsou náhodná, z nějakých důvodů jsme si je naplánovali před narozením. Nevíme proč, ale můžeme tušit, že jsou nás i pro ně důležité a potřebné. Záleží jenom na nás a na nich, jestli si nakonec tam za tou oponou života budeme moci říct: „Jó, bylo nám na té zemi spolu fajn, pojď, dáme si to ještě jednou.“ Nebo třeba: „Tak jsme to konečně zvládli a teď se společně můžeme vydat někam dál.“
Závěrem bych rád poděkoval Ivaně za námět a uvedl odkaz na její článek: Vítej zpět, Kočichu
Jan Pražák
Karambol na kole

„Moničko, musíš opatrně. Nejezdi moc rychle, ať nespadneš, do nikoho nebo do ničeho nenabouráš a hlavně dávej pozor, abys nesjela do ulice, mohlo by tě porazit auto. A pořád se dívej před sebe.“
Jan Pražák
Srážka s hackerem

„Ahoj, jsem na jedné soutěži, sbíráme body za kódy, a kdo jich bude mít v nejkratším čase nejvíc, vyhraje kartón lahví vína. Mohl bys mi poslat na sebe telefon?“
Jan Pražák
Trampoty nehezké holky

„Ty ses nám teda moc nepovedla, holka zlatá, bojím se, že se nikdy nevdáš a zůstaneš nám na ocet až do smrti.“ Moje maminka nebyla zlá a nemyslela to špatně. Jen si tak občas nahlas povzdechla, když se na mě podívala.
Jan Pražák
Milovníci vína jsou jedna velká rodina

„Škoda, že nejsme na víno,“ prohlásil jsem posmutněle, když volba jarní dovolené padla tentokrát na Znojmo. Možná bych si spíš představoval Plzeň, ale znáte to, manželčino přání je každému normálnímu chlapovi rozkazem.
Jan Pražák
Souložit na pracovišti není výslovně zakázáno

Dnes jen taková legrácka nelegrácka o tom, co všechno se může přihodit v pracovním procesu. Nu, snad se na mě za to košilaté téma nebudete zlobit a říkat, že mi není nic svaté.
Další články autora |
Novým papežem se stal americký kardinál Prevost, přijal jméno Lev XIV.
Sledujeme online Novým papežem se stal americký kardinál Robert Francis Prevost, oznámil z baziliky sv. Petra...
Zemřel Jiří Bartoška, charizmatický herec a prezident karlovarského festivalu
Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Byl dlouholetým prezidentem Mezinárodního filmového festivalu...
Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu
Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...
Rusy rozzuřil hořící Kreml na ponožkách českého zmocněnce. Darebák, zní z Moskvy
Řádnou vlnu emocí v Rusku vzbudil český vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný....
Soud poslal do vězení starostu Řeporyjí Novotného, porušil podmínku
Soud poslal na tři měsíce do vězení starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného (ODS). Na návrh...
Připomínat výročí atentátu na Roberta Fica je nevkusné, zlobí se politici
Slovensko si 15. května připomene loňský atentát na premiéra Roberta Fica. Co dnes dělá útočník a...
Írán je připraven s USA podepsat jadernou dohodu. Výměnou žádá zrušení sankcí
Sledujeme online Írán je připraven podepsat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem jadernou dohodu výměnou za...
Vzali mě na střední? 160 tisíc uchazečů se dozvídá výsledky přijímaček
Po měsíci čekání se dnes 160 tisíc uchazečů o studium na středních školách či víceletých gymnáziích...
Vzdělání pro děti ze „složitého“ prostředí. Radnice v Bílině zakládá učiliště
V Bílině na Teplicku chystají učiliště. Ve městě zatím chybí. Vznikne při základní škole Za...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 2240
- Celková karma 27,92
- Průměrná čtenost 1314x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.