Skupina blogerů Idnes čelila rafinovanému pokusu o vraždu

Uplynulou sobotu došlo ke krajně politováníhodné události, když se skupina mírumilovných blogerů z portálu Idnes sjela z celé republiky do Olomouce.

Nic netušícím účastníkům zájezdu bylo v tomto krásném městě za použití rafinované lsti usilováno o život a jen díky duchapřítomnosti se jim podařilo vyváznout bez úhony.

Nicméně začněme trochu oklikou. Vážení čtenáři, jaký máte názor na třídění odpadu a následné využívání recyklovaných materiálů? Předpokládám, že kladný a že podobně jako dnes už asi každý rozumný člověk odnášíte svůj všemožný domácí odpad do barevných kontejnerů s představou, že bude znovu použit pro dobrou věc a vy tak svým drobným dílem přispějete k ochraně přírody.

Vždyť například takový recyklovaný papír má dnes už opravdu široké využití a prý se z něj vyrábějí dokonce i propisovací tužky. Anebo recyklované plasty, nedávno jsem slyšel o jakési výstavě uměleckých děl, zhotovených právě z tohoto materiálu. Sice se mi to nelíbilo nebo lépe řečeno na můj konzervativní vkus to bylo příliš moderní, ale to není důležité, určitě se našla spousta obdivovatelů s daleko lepším a pokrokovějším vkusem, než je ten můj. Avšak zneužití třídění odpadu a následného znovupoužití získaných surovin jako vražednou metodu je něčím zbrusu novým, s čím jsem se doposud nesetkal.

Ale teď už zpět blogerům. Tito veskrze neškodní a mírumilovní lidé se v sobotu sjeli do Olomouce, prohlédli si celé malebné město se spoustou nádherných a historicky nedocenitelných sakrálních staveb. Poté se zcela uchození, totálně vyčerpaní vyhladovělí a vyžíznivělí odebrali do místního pivovaru s naivní představou, že tam v klidu a bez jakéhokoli nebezpečí načerpají nových sil.

Na prvních dvou obrázcích je vidět, že se personál pivovaru zachoval k blogerům naoko vstřícně, tak jak se ostatně má ve správném pivovaru ke svým zákazníkům chovat, a že je tudíž bohatě pohostil lákavým a neodolatelným mokem vlastní produkce. Většina blogerů na tuto léčku skočila a s chutí si zavdala z nabídnutých půllitrů, jen někteří jakoby svým šestým smyslem cosi vytušili a dali přednost něčemu jinému.

Po chvíli konzumace piva a k Olomouci bytostně patřících lahodných syrečků zjistil můj organizmus, že zřejmě není všechno úplně v pořádku a já pocítil neodbytné nutkání se zvednout. Nohy mě samy od sebe zanesly do místnosti, o jejíž přítomnosti v těch místech jsem do té doby neměl nejmenší tušení. A tam jsem uviděl zvláštní výzvu:

Tedy pokyn ke třídění odpadu. Pivní odpad, napadla mě otázka, co to asi tak může být, a já bez velkého přemýšlení zamířil k cedulce, která odpovídala mé konzumaci:

Poté jsem pohlédl dolů a konečně mi došlo, co se tím pivním odpadem myslí. Zachoval jsem se tedy patřičným způsobem a vykonal činnost, která se v těchto místech obvykle vykonává. Ještě jsem ani nestačil skončit, uvědomil si, že po vytřídění odpadu běžně následuje jeho recyklace, představil jsem si veškeré souvislosti a polilo mě horko. Navzdory skutečnosti, že v pivovaru jdou s dobou, šetří energií, a tudíž tam mají celkem chladno, jsem se orosil i na místech, o nichž se ve slušné společnosti nemluví nahlas.

Načež jsem se nejistým krokem pln obav dopotácel zpátky ke svým blogerským kolegům, a své chmurné domněnky jsem si ověřil při pohledu na toto měděné monstrum:

Ano, přátelé, teď už mi bylo jasné, že jsme v pasti a že v těchto varnách, umístěných v bezprostředním sousedství s třídící místností, se ze získaných recyklátů vaří právě to, co nám bylo celý večer servírováno do půllitrů.

Ačkoli si nedovedu vysvětlit motiv, bylo mi nad slunce jasnější, že život všech přítomných blogerů je v přímém ohrožení a že to, co se tu právě stalo, bylo pokusem o masovou vraždu. „Proč?“ Letělo mi myslí. „Komu jsme ublížili nebo natolik zkřížili plány, že si objednal naší likvidaci? A proč zrovna tímto způsobem?“

V obavě o to, co bude následovat, jsem nebyl schopen slova, a tudíž nemohl své blogerské kolegy varovat, že jim jde o život. Nicméně v následujících okamžicích jsem si uvědomil, jaké mám vlastně štěstí. Tito moudří a neohrožení lidé si totiž sami od sebe uvědomili hrůznou pravdu v plném rozsahu a na rozdíl ode mě našli okamžité řečení, jak se vyhnout záhubě.

Jestli nedokážete přijít na to jak, tak vězte, že jste na tom stejně, jako jsem byl já. A přitom to bylo tak prosté, stačilo onen recyklovaný materiál jednoduše zneutralizovat:

Závěrem mi dovolte ještě jedno varování. Jakkoli byl popsaný pokus o hromadnou vraždu možná jen výplodem mé přebujelé blogerské fantazie, návštěvu zmíněného pivovaru vám doporučit nemohu. Číhá tam na vás totiž jedno opravdové nebezpečí. Pokud byste se tam vypravili s myšlenkou lehkého občerstvení a následné prohlídky překrásné Olomouce, budete mít smůlu. Odejdete odtamtud, mírně řečeno, natolik kulinářsky zmožení, že místo courání po městě vám po následujících mnoho hodin nezbyde než pasivně odpočívat v horizontální poloze. A kdybyste náhodnou zatoužili po intimním odpočinku ve dvou, zkonzumované neodolatelné olomoucké tvarůžky vás od tohoto bohulibého záměru spolehlivě odradí.

PS: Seriózní reportáž na olomoucké téma od seriózní blogerky naleznete zde.