S dcerou nebo s matkou?

Jakkoli se snažím sám sebe omlouvat, mám pocit, že lví podíl na rozpadu svého manželství s Kateřinou jsem měl já. Opravdu? Vždyť ona opustila naše maličké dítě a nechala nám ho s tchyní na krku.

První mou chybou bylo, že jsem se dal vůbec s Katkou dohromady. Jenomže ona mi tehdy na začátku učarovala svou lehce dominantní bezstarostností, v níž jsem nedokázal rozpoznat ledabylost a nezodpovědnost. „Jardo, jasně, že jsem slíbila mámě, že jí dneska večer pomůžu s tím naplánovaným velkým úklidem, ale ono se to nezblázní. Radši se od tebe nechám pozvat na večeři, pak tě doma možná krásně odměním, přespím a mamce pomůžu zítra, pokud to do té doby neudělá sama.“ Mělo mi to dojít, ale já s vidinou společného večera a noci zaslepeně kývnul a s Katkou se rozloučil až druhý den ráno na prahu své pronajaté garsonky.

Nu a takhle to bylo se vším, povinnosti se odkládaly naneurčito, až mi to mnohdy přišlo hloupé, ale své pochyby jsem zaháněl tvrzením, že Katka je ještě mladičká a se mnou dozraje. Však jí tehdy bylo dvacet a mně o jedenáct let víc. Navíc měla postavu, které jsem prostě nedokázal odolat, a tak jsem se jí více či méně vědomě podřizoval jen proto, aby mi dávala v posteli.

„Ahoj Katko, kde vězíš? Čekám na tebe, jak jsme se domluvili,“ brnknul jsem jí, když jsem před jejich domem už málem vystál důlek.

„Vy budete určitě Jarda, ale já nejsem Katka, jsem Lenka, její máma. Holka se asi zasekla s kamarádkou, zapomněla si doma mobil, tak pojďte zatím na kafe, snad se brzy objeví.“ Inu, takhle jsem si první setkání s Katčinou maminkou nepředstavoval a o to víc jsem byl šokovaný, když mi přišla otevřít. Stejná postava, vyzrálá do ještě větší krásy, stejný hlas, podobná gesta, jen ta ledabylost u ní chyběla, místo toho z ní sálala otevřenost a přátelství.

„Katka mi o vás hodně vyprávěla, Jardo, vy jste určitě přímý a čestný člověk, zřejmě máte mou dceru opravdu rád. Neměla bych to jako její máma říkat, ale musím vás před ní varovat. Prozradila mi, že si ji chcete vzít, je to pravda?“

„A... ano, paní...“

„Lenka. A tu paní si můžete nechat od cesty. Já vám nechci v ničem bránit, ale rozmyslete si to ještě.“

Kafe bylo lahodné a já byl úplně vedle. Matka mé vyvolené, která je mimochodem ještě krásnější než ona, mě od ní zrazuje. Sice tak trochu potvrzuje mé tušení, ale aby mě od ní odháněla? Tak to teda ne! Jestli jsem doteď váhal, tak teď jsem se rozhodl. Katka dorazila lehce ovíněná s asi hodinovým zpožděním, mně se rádoby omluvila slovy: „tak jsem se zdržela, no, promiň, snad se tolik nestalo,“ a matce odsekla, aby se jí do toho nepletla. Nu a já hlupák využil přítomnosti její rodičky a prostě ji požádal o ruku.

„Nejlepší lék na ženskou ledabylost a nezodpovědnost je těhotenství a následné mateřství.“ To je blbost, co? Jenomže já si to fakt myslel a brzy po svatbě se mi nějakým zázrakem podařilo Katku ukecat, že si to dítě pořídíme co nejdřív. Pro Lenku bylo samozřejmostí, že budeme bydlet u ní. „Ty jako otec čekatel to budeš mít jednodušší a já budu mít to naše těhotné třeštidlo víc pod dohledem. Nechci tě podceňovat, Jardo, ale přece jen ji znám o trochu líp než ty,“ sdělila mi tchýňka mezi čtyřma očima. A koukla na mě tak, jako kdyby tušila, jak se to celé časem vyvine, až se mi z jejího pohledu zatočila hlava.

Ano, měl jsem být důslednější. Neměl jsem nastávající babičku Lenku nechávat, aby to byla právě ona, kdo se staral o veškerou výbavu pro budoucí miminko. Měl jsem se postarat, aby se tomu věnovala Katka a pomáhat v tom právě jí, ne Lence. Dělal jsem i další chyby, na jedné straně jsem si pletl Katčino těhotenství s nemocí a snažil se, aby ona nemusela dělat vůbec nic, a na druhé straně jsem nedokázal zabránit potlačovanému jiskření, které tu a tam nenápadně prolétlo mezi mnou a Lenkou. Je vůbec možné, aby něco takového probíhalo mezi matkou a manželem těhotné ženy, i když to v dané chvíli vlastně vůbec nic neznamenalo a k ničemu hmatatelnému nedošlo? A je vůbec možné, aby si toho ta těhotná žena nevšimla?

Podobné otázky jsem si kladl i z opačné strany. Je vůbec možné, aby se těhotná žena chovala tak, jakoby nestála o dítě, které nosí pod srdcem? Aby byla radši, kdyby neexistovalo? Každopádně jak na mě, tak i na Lenku to takový dojem dělalo jak z Katčiných gest, tak i z poznámek, které občas pronášela v domnění, že ji nikdo neslyší.

Ne, nebyly to žádné, poporodní psychické syndromy, byl to čistý nezájem s prvky nenávisti. Začalo to větou: „Mně ho nedávejte, dejte ho jemu, ať se postará, stejně nebudu kojit,“ pronesenou ve chvíli, když chtěla sestřička v porodnici dát našeho malého Petříka Katce do náručí. Doma se Katka nejdřív uzavřela sama do sebe, nechtěla s námi komunikovat, a jakmile se trochu vzpamatovala po porodu, chodila pořád pryč, aby neměla malého ani nás na očích.

My s Lenkou se starali, byli jsme zoufalí, dokonce jsme se snažili vyhledat odbornou pomoc, ale ta nám nebyla nic platná. Katku jsme k psychologovi nedostali a nám dvěma oznámil, že pokud ona nebude chtít, tak s tím nikdo nic nenadělá. Lenčino varování se nakonec vrchovatě naplnilo, po třech měsících od narození malého odešla moje manželka definitivně z domova se slovy, ať se do ní nemontujeme, ale staráme se o dítě.

Dnes po třinácti létech je všechno úplně jinak. Z malého Péti roste kluk jako buk, ve škole nezkazí žádnou legraci a nedávno se dal na žákovský fotbal. Já mám krásnou, milou, spolehlivou a žádoucí druhou manželku, která vypadá jako kopie té první, i když je o něco zralejší. Má tolik superlativů, že bych je ani nedokázal vyjmenovat. Nu a Kateřina? Ta vytrhla své mládí jako nežádoucí list z knihy života, nikdy se nám neozvala a ani nereagovala na naše podněty, pouze se milostivě uvolila se mnou rozvézt. Zpočátku prý byla nějaký čas u té kamarádky, u níž se zdržela v den, kdy jsem se poprvé setkal s Lenkou, později odešla kamsi do daleké ciziny, aby za sebou spálila všechny mosty.

Jak už jsem řekl na začátku, určitě mám svůj díl viny na neblahém konci manželství s Katkou. Jenomže to už je dávno pryč a teď děkuji osudu, že mohu žít s takovou skvělou ženou, jakou je Lenka a že mám za syna Petra, jemuž je ona nejen babičkou, ale též náhradní maminkou.