Rózko, co jsou to Vánoce? Kdo je Ježíšek?

„Santíku, o Vánocích obchází světem stařičký dobrácký kocour s šedou srstí. Roznáší dárky koťatům, kočkám a kočičákům, jmenuje se Ježíšek. Každá z nás si naškrábe přáníčko, on si ho najde a pokud to dokáže, tak jej splní.“

„Rózko, to platí úplně pro všechny? I pro opuštěné kočky, které nemají kde bydlet a co jíst?“

„Santíku, platí. I když v takových smutných případech má Ježíšek omezené možnosti a může jim splnit jen drobnosti. Třeba na chvilku utiší vítr, aby jim venku nebyla taková zima. Ale někdy se mu podaří zařídit, že si takovou kočku vezmou lidé do útulku a tam se o ni postarají. A teď mi poraď, Santíku, co myslíš, co bychom si mohli přát my dva?“

„Rózko, mám nápad. Budeme si od Ježíška přát spoustu dobrého a kvalitního jídla.“

„Ale Santíku, co to povídáš? Vždyť toho my máme přece dost.“

„Rózko, ty mi nerozumíš. Až nám to jídlo Ježíšek přinese, tak my ho nebudeme jíst. Přemňoukáme naše dvounožce, aby ho odnesli těm kočkám v útulcích. Stejně tam občas chodí.“

„Bráško, ty máš teda nápady, to bych do tebe neřekla. Určitě to tak uděláme. Ale nemysli si, stejně nebudeme o nic ochuzení. Dvounožci totiž přinesou domů strom, zasadí ho tady v pokoji a pověsí nám na něj samé věci na hraní.“

„Fakt, ségra? No, tak to bude něco pro nás, provoní nám to celý domeček lesem. Budeme mít další věc na šplhání a já doufám, že ho zasedí tak, abychom z něj mohli skákat na škrábadlo a zpátky. A co to bude za věci, které na něj dvounožci pověsí, nevíš?“

„Oni tomu říkají ozdoby, prý budou nerozbitné a převážně dřevěné. My si je budeme z toho stromu brát, shazovat je dolů, honit po pokoji, odnášet a schovávat někam, kde je dvounožci nebudou moct po Vánocích najít a uklidit.“

„Rózko, a dostaneme se až nahoru? Tam, co jsou větvičky moc tenké a nedá se na ně šplhat?“

„Santíku, tak tohle mám vymyšlené, to bude úkol pro tebe. Ty jsi větší a silnější než já, když kousek vylezeš a pořádně zabereš, tak se ti třeba podaří ten strom povalit. Já ti v tom samozřejmě pomůžu a až se nám to podaří, dostaneme se do míst, kam bychom ze země nemohli.“

„Dobře jsi to vymyslela, Rózko. A víš co, až bude ten strom ležet na zemi, budeme se honit mezi větvemi, až nám bude za tlapkami vířit jehličí. Doufám jen, že jsou naši dvounožci dost inteligentní a nepořídí nám nějaký maličký pichlák. A myslíš si, ségra, že i dvounožci mají svého Ježíška, který nosí dárky jim a jejich dětem?“

„Jasně, že mají, bráško, on to ten jejich Ježíšek odkoukal od toho našeho starého šedého kocoura. Ale nesmíme jim to prozradit, oni to totiž neví a mohli by být smutní, kdyby to zjistili.“

„Neboj se, Rózko, nikomu o tom ani nemňouknu. Ale teď pojď, naškrábeme tomu našemu, aby nám o Vánocích přinesl dárky pro ty útulkuvé kočky. Jenom mi poraď, kam by to bylo nejlepší.“

„Santíku, musíme vymyslet nějaké místo, aby to Ježíšek snadno našel. Už vím, támhle to pěkné křeslo je hezky vidět, budeme škrábat do něj.“