Proč má obyčejná rýmička na nás muže tak zničující účinky

„Ten můj má už zase smrtelnou mužskou nemoc na sedum písmen. Celej víkend proležel na gauči, smrkal, prskal, skučel a chtěl po mně, abych ho krom veškerý práce na domácnosti pořád obskakovala.“

„Jo, jo, holka, máš úplnou pravdu, u nás je to nemlich to samý. Akorát Luboš je přitom navíc strašně protivnej a z pelechu mě furt komanduje, jak všechno dělám špatně.“

Takhle nějak vypadá celkem běžný rozhovor dvou kolegyň v práci, sousedek, zákaznice s kadeřnicí nebo kamarádek u kafe. Neléčená rýma trvá týden, léčená virová rhinitis celých dlouhých sedm dní. Příznaky a průběh je stejný u obou pohlaví, ale ženy se při ní dokážou většinou přemoct a fungovat normálně, kdežto spoustu mužů rýma vyloženě odrovná. Překonat ji a tvářit se jakoby nic, je pro mnohé z nás téměř nadlidský výkon. Položme si tedy otázku, zda jsme my chlapi na rozdíl od žen opravdu takové bačkory, že s rýmičkou nedokážeme zabojovat jako naše partnerky nebo jestli je za tím něco jiného.

Odpověď nabízejí nejnovější výzkumy týmu, složeného z odborníků na genetiku, špiček z oblasti ORL a zkušených psychologů. Tým byl ustanoven loni na podzim pod záštitou lékařské fakulty Karlovy univerzity a jeho práce nyní přináší první překvapivé závěry.

Vědcům se podařilo identifikovat speciální gen ve šroubovici DNA, který se vyskytuje pouze u mužů, zatímco u žen není přítomen. Zjednodušeně řečeno se tento gen uplatňuje ve chvíli, kdy se v mužském organizmu objeví zvýšená hladina virů, způsobujících rýmu. Gen zafunguje tak, že se v nadledvinkách začne tvořit speciální látka - blokátor, která se krevním řečištěm dostane do mozku a tam působí výrazně tlumivým účinkem. Účinek je natolik silný, že mu jen málokterý jedinec dokáže vzdorovat vůli.

Po objevení tohoto genu začali členové týmu pátrat po tom, za jakým účelem vlastně vzniknul. Tedy zda šlo o jakýsi omyl při vývoji člověka nebo jestli má nějaký konkrétní význam. A ukázalo se, že význam tu opravdu je. Pradávné předkyně našich dnešních žen žádné tlumení vůle nepotřebovaly, protože jim oslabení způsobené rýmou nepřinášelo výrazné nebezpečí. Cvrkot v pravěké jeskyni, feministky nechť laskavě prominou, se dal vcelku snadno zvládnout i s ucpaným nosem, bolavou hlavou a lehce zvýšenou teplotou. U pramužů tomu však bylo jinak, rýmou omezený jedinec by vinou snížené pozornosti nejen nic neulovil, ale hlavně by byl vystaven mnohem většímu nebezpečí, že se sám stane obětí nějaké pravěké šelmy. Gen mu však zabránil v aktivitě, pramuž se musel povalovat v jeskyni a na lov se mohl vydat až po odeznění rýmy.

Takže vážené dámy, naše milované manželky a přítelkyně, až vám zas doma budeme skučet zasažení tou smrtelnou mužskou nemocí na sedm písmen, buďte shovívavé a nemějte nám to za zlé. Vězte, že bychom i v tomto stavu byli nesmírně rádi aktivní, milí na vás, pozorní a vstřícní, ale ten zpropadený pradávný gen nám v tom setsakramentsky brání.

PS: Tedhle čládek jsem si sice bohapustě vybyslel, ale víte, jak se to říká - da každéb šprochu pravdy je trochu. Teď už bě však obluvte, prosíb, jdu si uvařit čerstvou štoudev čaje s citródeb. Hepčí!