Přeje si pražská vrchnost do ulic více automobilů?

Včera v podvečer proběhla v České televizi nenápadná zprávička o tom, že pražští radní jednali na neveřejném zasedání o případném navýšení ceny předplatného městské hromadné dopravy o zhruba 25% a zároveň o redukci počtu spojů. Sice jsem tuto informaci nezachytil z žádného jiného zdroje, nevím odkud ji ČT vyšťourala, ale pokud by byla pravdivá, a došlo k její realizaci, měli bychom se my, kteří do Prahy denně dojíždíme a ti, kdo tam bydlí, opět nač těšit.

O faktu, že je Praha snad s výjimkou nedělního dopoledne trvale přecpaná automobilovou dopravou, snad není potřeba ani psát. Zácpy, znepříjemňující život řidičům, hluk obtěžující obyvatele, spěch, nervozita, a z toho pramenící jakási „permanentní naštvanost“ mnohých lidí.

Člověk by se domníval, že volení zastupitelé jsou tu od toho, aby se starali o blaho svých voličů, aby podnikali kroky k příjemnému prostředí a snazšímu životu ve městě. Nevím, možná to někde na světě tak funguje, ale v Praze tomu tak rozhodně není. Naplněním onoho případného plánu by se celá situace pochopitelně jen zhoršila, část lidí by vyměnila sedadlo či tyč v prostředku MHD za volant svého automobilu, a ti, kteří by zůstali MHD věrní, by dostali „za více peněz méně muziky.“

Je takové opatření opravdu nutné? Samozřejmě, že ano, když se spousta finančních prostředků zbytečně ztrácí ve zpackaných projektech, jako například Opencard, a v kapsách bůhví koho. Člověk si tak nějak řekne, kdyby měla Praha všechny ty špatně „investované“ peníze k dispozici, mohlo by po jejích ulicích jezdit více tramvají a autobusů, moha by dokonce pod jejím povrchem být hustší síť metra, a jízdné by nebylo třeba zvyšovat. Ale víte přece, jak se to říká, „kdyby byly v piheli ryby, nebyly by v rybníce.“