Potomci

Věřím, že mi mé dvě dospělé dcery odpustí, když se je s nadsázkou snažím srovnat s něčím, s čím je lidská bytost zcela nesrovnatelná. Doufám, že tak učiní i děti jiných rodičů a nebudou mi to mít za zlé. Napadla mě taková kacířská myšlenka, přirovnat články k dětem. Je to snad hodně troufalé, a proto pedanty a škarohlídy důrazně žádám, aby nepokračovali ve čtení.

Vše začíná početím. Tento akt je u článků podobně krásný a bývá doprovázený hlubokým prožitkem, jako u zplození skutečných potomků. Jako by se člověk mazlil a miloval s múzou, tou jemnou éterickou bytostí, po jejímž příchodu tak dlouho toužil. Pak je najednou zčistajasna tu, celá se vám na nekonečně dlouhou a zároveň mizivě kratičkou chvilku oddá, v níž nechá vzklíčit nápadu. Tématu ku psaní.

Myšlenka vzešlá ze spojení s milenkou múzou se vám usadí v mozku a nadchází její prenatální stádium. Hýčkáte si ji ve svém vědomí, promýšlíte a pilujete konkrétní obsah a způsob vyjádření, pečlivě ji chráníte před cizími rušivými vlivy, které se snaží odvádět vaši pozornost. Ona vás za vaši péči odměňuje postupním zráním, na jehož konci jakoby už ponoukala vaše prsty, aby ji zhmotnily na papír. Nedůležito zda skutečný či pomyslný „počítačový.“

Dámy nechť v tuto chvíli prominou, že se muž snaží rozvíjet úvahy o tom, co mu není dáno přírodou. Samotné napsání článku, přivedení doposud pouhé myšlenky na světlo boží je jako porod. Někdy, jen zcela výjimečně to jde snadno a vaše prsty samy od sebe vše skládají ve slova a věty. Daleko běžněji jde však o proces zdlouhavý, ve kterém někdy až bolestně přetváříte ve skutečnost to, co se vám uvnitř ve vaší mysli jevilo tak průzračně jasné.

Sláva, dítě je na světě, článek je konečně napsaný. Leč neradujme se předčasně, ta pravá péče teprve začíná, neboť je třeba jej „vychovat.“ Zbavit všech nešvarů hned v několika různých rovinách. Odstranit gramatické chyby je jako naučit dítě správně chodit a mluvit. Aby nekulhalo chybnou volbou měkkých i a ypsilonů, nešišlalo a nepatlalo od různých překlepů a neříkalo páté přes deváté vinou nesprávné stavby vět.

Potomek povyrostl, stává se školákem, vy jeho učitelem. Musíte ze svého článku odstranit všechny věcné nedokonalosti a celý jej sladit, aby byl názorově jednoznačný a formou podání vyrovnaný. Dodat mu šmrc, aby ve svém praktickém životě pokud možno obstál a svému okolí cosi přinesl. Jedno je, zda praktickou informaci, pobavení a rozptýlení, pohlazení, váš vnitřní pocit nebo názor na to či ono. Důležité je, aby někoho oslovil, někomu něco přinesl, stačí pár lidí.

Vaše dítko je dospělé, vychované a má ukončené vzdělání, může tedy do světa. Článek už stačí jen přepnout na aktivní, vymazat datum a odkliknout uložení. Od této chvíle si začíná žít svým vlastním životem a vám zbývá jen jediné. Podobně jako každý správný rodič podporuje své dospělé samostatné dítko občas a zpovzdálí, vy mu na jeho cestě životem pomáháte v diskusi.

Tak šup, milý článečku, vylétni konečně z hnízda. Nechť se ti daří a ať to od čtenářů moc neschytáš.