Podporujme české penziony

Nic proti zahraničním dovoleným, nicméně s manželkou dáváme nejčastěji přednost obdivování krás naší malebné vlasti. K ubytování si s oblibou vybíráme malé rodinné penziony, kde se o nás postarají samotní majitelé.

Už slyším, jak teď určitá sorta čtenářů kriticky ohrne nos a volá: „No jó, podnikatelé! Vono to má barák jak hrom a spoustu prachů, jen se to fláká a rejžuje majlant na turistech!“

Není to pravda. Tedy rozhodně ne u lidí, kteří jsou pokojskou, kuchařem, servírkou, uklízečkou, zahradníkem, údržbářem a mnohým dalším v jednom. Mnohokrát jsme se na vlastní kůži přesvědčili o tom, jaký je rozdíl v kvalitě služeb a v přístupu k hostům podle toho, kdo se o ně stará. Pokud tak činí majitel s manželkou, případně s výpomocí svých potomků a tu a tam jedno či dvoučlenného personálu, jestliže si ho vůbec mohou dovolit, je to něco úplně jiného, než když to vlastní nějaká „anonymní“ firma a slouží tam její zaměstnanci.

Pravidla blogu nedovolují, abych ty rodinné penziony jmenoval, přestože by si to skutečně zasloužily. Zmíním se tedy aspoň o třech lokalitách, které jsme na týden navštívili během poslední doby a o tom, co jsme tam poznali. Loni obec Mlýnec nedaleko Přimdy, pak na podzim obec Podhorná poblíž Kostelce nad Orlicí a minulý týden obec Rohanov u Prachatic.

Nešlo o hlavní sezonu prázdnin a dovolených, o víkendech byly všechny tři penziony sice dost zaplněné, ale jakmile padlo nedělní odpoledne, jakoby nějaký zlý černokněžník odčaroval všechny hosty a nechal tam pro zbytek týdne akorát nás. Plus k tomu tu a tam nějakého cesťáka, který tam náhodou přespal jednu noc v rámci svých pracovních pojížděk, respektive človíčka, který tam možná omylem zabloudil. Takže jsme měli vždy dost času na to, abychom s majiteli poklábosili a vyslechli si, jak na tom vlastně jsou.

Společným jmenovatelem bylo, že žádná sláva či řečeno zcela bez příkras v posledních dvou létech boj o holé přežití živnosti. Nosným tématem, respektive viníkem byl samozřejmě covid, který se postaral o absenci hostů nejen kvůli plošným zákazům, ale i kvůli strachu. Jakkoli dal našim lidem covid po zdravotní stránce pořádně zabrat, stále mám za to, že minimálně v některých fázích byly ty zákazy zbytečně přísné a v mnoha, zejména starších lidech zasely sémě strachu, který v nich přežívá stále, a oni se bojí jezdit tam, kam byli zvyklí a kde se jim líbilo.

„Zimu jsme přežili jen díky tomu, že nám byl dodavatel uhlí ochotný dát dvakrát na dluh,“ sdělil nám lakonicky majitel penzionu, který jsme navštívili loni jako první. A pak hned vyslovil naději, že budoucnost už bude příznivější. Bohužel v té době nemohl tušit, jak se mýlí.

Covid ještě pomalu ani nestačil odeznít a přišla další rána v podobě prudkého zdražování. Napřed energie poprvé a hned vzápětí po ruském vpádu na Ukrajinu všechno ostatní včetně energií v další vlně. Pociťujeme to asi všichni, co si budem.

„Mouka stojí dvakrát tolik než stála ještě nedávno,“ pravila majitelka penzionu, kde jsme byli teď naposled. Takto výborná kuchařka, po jejíchž lahůdkách se nezadržitelně tloustne a která peče bochníky nezapomenutelného domácího chleba. „Jíst musíte pořád, ale bez dovolené se holt můžete obejít,“ doplnil její manžel, čímž jenom tak mimochodem pojmenoval další z důvodů úbytku hostů.

Zajímavé na tom bylo, že ti lidé nám tohle všechno sdělovali nikoli jako stěžování si a brečení nad nespravedlivou nepřízní osudu, ale jako realitu svého podnikání, se kterou jsou odhodlání se prát pořád dál až do konce. Do konce? Ne, to jsem se špatně vyjádřil, bankrot bych jim za všechnu tu dřinu a za péči o hosty v žádném případě nepřál. Nechtěl bych, aby zanikli nejen kvůli nim samotným, ale i kvůli jejich hostům, protože pak by nám všem zbyly už jen ty „anonymní“ podniky, jejichž majitelé se tam neukážou, jak je rok dlouhý a je jim úplně jedno, jestli jsme u nich spokojení.

Takže až příště zas vyrazíme po vlasech českých, podpoříme svou skromnou přítomností opět nějaký podobný rodinný penzion. Pokud netrváte na slunných přímořských plážích nebo na zasněžených svazích zahraničních velehor, podpořte tyhle české lidičky také a přidejte se k nám.