Pravda. Je? Není? Byla? Bude? Pravda moje? Tvoje? Naše? Vaše? Možná pravda? Nemožná? Jejich? Tolik typů pravdy, Těžko je všechny vyjmenovat.
Člověk mívá v životě období, kdy prozře, zjistí jak je důležité říkat pravdu. Všude a všem. "Já to prostě musím říct, jinak to nejde". Vzpomínám si, že to je zřejmě spřízněno s mládím prozřívšího ale není to podmínkou. Někdo se k tomu prožije dřív a někdo později. Otázkou je, jak dlouho pravda žije. Je lehce zpochybnitelná. V přímé úměře s průtokem informací na soc. sítích, mediích, v rodině, v práci, ve škole a na blozích )). Myslím, že dokonce žije kratší dobu, než ta, která má krátké nohy. Ona se totiž šíří takovou rychlostí, že se pak nedá zcela anulovat. Ale to jsme všichni poznali.
Pak přichází konec období, kdy jim to "musíme říct, je to pro jejich dobro!". Bohužel je spojeno s osamocením, depresemi, příklonou k léčebným osvědčeným i neosvědčeným prostředkům. Velmi se osvědčuje Prost.ějovská Starorežn.á z Palírn.y u Zelené.ho stromu. Není dobré nalévat si čistého vína do očí! Ju nutné říct, že u některých vytrvalých jedinců. tohle období přetrvává. Jsou hodni obdivu? Je to důkaz jejich morální síly? Jsou silní nebo vlastně slabí? Nebo se nedokáží vžít do jiného člověka, kterého svou pravdou obdarovávají? Je tady ta studnice pravdu milujících staříků, umělců, politiků a popíječů kávy v neomezeném virtuálním množství?
Já to nevím. Vím jen jednu věc, k níž jsem se dopracoval za období, kdy jsem začal pravdu rozlišovat od jiných nepravd. Kvantita pravdy se neustále snižuje. Pomalu ale jistě se přibližuje k nule. Dokážeme si představit co bude, až se pod nulu dostane?
Myslím si, že bychom se měli, my lidi, kteří si nemusíme "říkat pravdu" protože ji známe, scházet, mluvit se sebou, psát si, telefonovat a vůbec žít v povědomí, že tady jsme a že nás někdo může obdarovávat svou pravdou jak chce, a my stejně víme jak to je.
Omlouvám se, celý ten můj pokec je stejně o ničem, protože už to dávno pravda není.
Jane díky. Karma!
To vůbec nebylo nebylo o ničem, Marceli. Byla to tak trochu zpověď a tak trochu navázání na úvahy o pravdě v článku. Tvou pravdu někteří určitě vezmou za tu svou, jiní pro změnu odmítnou, avšak každopádně je v ní hloubka k zamyšlení. A k rozebrání na pivem
A přiznat si to v určitých situacích, no...
