Pár náladovek z jihu Itálie pro odpočinek od politického vření

Vzpomínáte, jak se po dvacátém září prudce ochladilo a ze žhavého léta jsme se rázem propadli do hlubokého podzimu? A víte, čí je to vina? Můžu za to já s manželkou, odvezli jsme to krásné počasí s sebou na dovolenou.

Vyrazili jsme nasát ještě trochu slunka do Apulie, což je jihovýchodní cíp Itálie nebo, chcete-li, ostruha, achilovka a kramflek oné pověstné boty. Vpravdě chudý kraj olivovníků, vinné révy, kostelů a katedrál, který má i dnes v jednadvacátém století pod palcem tamní mafie.

Nebudu se snažit o žádný historický nebo zeměpisný výklad, nabídnu je pár náladových obrázků, u kterých se můžete maličko zasnít a odpoutat od všedních starostí.

Nevím jak vám, ale mně moře pokaždé učsruje.

Když máte kliku, narazíte i na svatbu.

Zábava, rytmus, dynamika.

Tomuhle říkají trully. Kamenné, dříve neomítnuté prosté stavby, dnes načinčané pro turisty.

Kočky jsou zde skoro na každém kroku a i ty toulavé většinou lidé krmí.

Každý kostel a katedrála má jinou atmosféru. Někde pozitivní energie, která vás pohltí, jinde stísněnost, před kterou radši prchnete ven.

Moc nekoukej nebo tam spadneš!

Malá pláž v sevření historie.

Tohle kupodivu není místní tanečnice, ale sličná průvodkyně, která se nás rozhodla pobavit.

Turistická místa jsou noblesně krásná...

... ale stačí zabočit o dvě ulice dál a hned uvidíte odvrácenou tvář.

Na keramiku si zde potrpí.

Plody opuncie. Ochutnal jsem, ale nic moc, jsou plné tvrdých peciček.

Nedělní procesí věřících.

A ještě perlička na závěr. Je známo, že mezi severem a jihem Itálie panuje rivalita, seveřané prohlašují o jihu, že už je to Afrika, jižané jim to mají za zlé a považují je za nafoukance.

V jednom městečku jsme se stavili na kávu, takové to miniaturní presíčko, silné jako sto čertů, které vás dokáže nakopnout. Zachutnalo mi a mě nenapadlo nic lepšího, než si maličko zažertovat s číšníkem:

„Víte, kde se na světě vaří nejlepší pivo?“ Optal jsem se ho coby patriot našeho zlatavého moku.

„Nevím,“ odpověděl ze slušnosti.

„V České republice,“ poučil jsem ho s hrdostí v hlase a on jakožto správný číšník zdvořile přikývnul.

„A víte, kde se připravuje nejlepší káva na světě?“ Nedal jsem mu pokoj.

„Nevím,“ stále byl zdvořilý, ale už ho to začínalo nudit.

„Tady u vás v Itálii,“ vynesl jsem trumfa.

Číšník se rozzářil jako sluníčko, uklonil, ale pak se zarazil. Chvilku přemýšlel, pak zprudka po italsku zašermoval rukou a prohlásil: „Ano, to je pravda, ale pozor. Nejlepší kafe na světě dostanete jen tady na jihu, ale na severu rozhodně ne, tam dělají nechutnou ošizenou břečku!“

Nevím, kávu na severu Itálie jsem nikdy neochutnal, takže nemohu soudit, ale tomu číšnickému černovlasému hubeňourovi jsem jeho hrdou radost rozhodně přál.

Tak ahoj moře, zas někdy příště...

PS: Omlouvám se, že hezké počasí se nám přivézt zas zpátky domů nepodařilo a navíc se kajícně přiznávám ke spáchání všech uvedených fotografií.