- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
No, můj muž jednou při česání jablek spadnul na sousedovic pluh za hradbou. Někdy popíšu. Dostala jsem tenkrát z leknutí záchvat, i to se stává, on byl na mrtvici. Měsíc postával a na židli klečel
Tak to chudák dopadl ještě hůř. Holt pluh je tvrdší než křeslo.
no vidíš a já husa si vymalovala celý kvartýr sama-že jsem tě taky nepozvala
Mlčím jak hrob. Ode mne se určitě nic nedozví.
Co Ty nezažiješ? To se to pak samo píše.
Jako předpubertální chlapec jsem chodil pomáhat malovat na fuškách otčímu, když už přišlo na válečkování což jsem ještě neuměl, byl jsem poslán domů. Když jsem někdý zůstal do konce a přišlo na placení, otčím chtěl zaplatit pěti minutami lásky. Většinou byly doma jen ženy. Nevím, jestli to tak opravdo probíhalo, odnášel jsem štafle a kýbla.
Spolehni se....a doufám, že číslo na Soňu pořád platí to stejné
Ja za sebe prisaham, ze budu mlcet jako dub.
Kdysi se mi stalo doma neco podobneho. Sice bez uhony na obleceni i zdravi, ale barva vysplichla na cerstve vymalovanou zed, takze obyvak byl pak vylepsen o jakousi kubisticko- bauhaus kreaci.
Pricinou byla take vada materialu. zlomena spricle na staflich. Dnes u tech aluminiovych tezko predstavitelne.
Zlomená špricle mohla taky pěkně bolet, štěstí, že zůstalo jen u toho moderního umění.
Je až smutné, že takhle bolestná příhoda člověka vždycky pobaví a rozesměje.
No přiznám se, chechtám se tu nahlas, pardon.
A stejně jako Šárka taky potřebuju vymalovat, ještě nevím přesně co, ale určitě najdu něco s hodně vysokým stropem
Zdeni, nestraš vysokým stropem. Ale teď už je to dávno v pohodě a směju se tomu sám