Ostýchavá blondýnka, rázná zrzka a nahý František

„Majko, myslíš si, že to opravdu funguje?“ Zeptala se odhadem třicetiletá štíhlá blondýnka své kamarádky. Intonace jejího hlasu byla plná bezmezné naděje, avšak ve tvářích měla výraz hlubokých pochybností.

„No, já ti nevím, Petro, říká se to. Vím, že už jsi vyzkoušela prakticky všechno a tohle je sice jen legenda, ale za pokus nic nedáš. Já na tvém místě bych do toho šla, každopádně tím nic nezkazíš,“ odpověděla jí povzbudivě zhruba stejně stará plnoštíhlá zrzka a postrčila ji o krok dopředu.

Petra ostýchavě natáhla ruku, ale pak se zarazila: „Kam tomu Františkovi mám vlastně sáhnout, abych otěhotněla, Majko, na palec u levé nohy?“

„Houbeles, ne na levý palec, přímo na něj.“

„Jak na něj, kam na něj, to jako myslíš na hlavu?“

„Petro, přemejšlej trochu, proboha! Čím se dělají děti, snad víš, tak přímo tam.“

„Aha, ty jako myslíš tam? Vážně? Ale před tolika lidmi? Majko, já se stydím, nechceš to zkusit jako první?“

„Dej pokoj, ty chytrá, ani omylem! Já už mám doma tři, a co kdyby to náhodou opravdu fungovalo, další dítě fakt nechci.“

„Já vím, Majko,“ udělala Petra krátkou kličku, aby získala čas. „Máš Evu, Evžena a Vendulu, podle čeho jste s Karlem ta jména vlastně vybírali?“

„Evička - praskla gumička, Evžen - pozdě vytažen a Vendulka - selhala pilulka, to je hned,“ povzdechla si zrzka. Pak ale zenergičtěla, přistrčila blondýnku skoro až k Františkovi, povzbudivě na ni mrkla jedním okem a pravila: „Tak šup, jen do toho, nemáme na to celý den. Dělají to všechny a žádná se tady na veřejnosti nestydí.“

Blondýnka znova opatrně natahovala ruku, ale na poslední chvíli ji stáhla zpátky, couvla a bezradně se otočila na zrzku: „No jo, ale já nevím jak.“

„Jako doma, má milá, jako doma.“

„Cože? Ty myslíš pusou? To jako fakt?“

„Ne pusou, ty trdlo, normálně rukou. Jako támhleta mladá.“ Jakási cizí mladičká dívka, která zřejmě též toužila po otěhotnění, využila Petřina zaváhání a krátce pohladila Františka na nejohmatanějším místě. Petra se čtyřikrát rozhlídla okolo sebe, a teprve až si myslela, že se opravdu nikdo nedívá, tak celá rudá ve tváři mladou dívku napodobila.

„No konečně. Tak vidíš, že to nebolelo, Petro,“ ohodnotila zrzka uznale blondýnčin výkon.

Petra ji však vzala za ruku a spěšně táhla pryč se slovy: „Majko, radši zmizíme, koukej, jak na mě všichni zírají. Teď hlavně, abych do toho konečně spadla, a jestli to skutečně zabere, tak aby mě to moc nebolelo potom.“

„Neboj, má drahá, přežily to všechny, přežiješ i ty,“ zaslechli jsme vzdalující se Majku na závěr scénky u sošky Františka ve Františkových Lázních.

K autorství fotky se dobrovolně přiznávám