Oni byli v pohodě a za vodou. Ale co já?

Také vás naštve, když se před vámi někdo vychloubá, jak si náramně užíval, zatímco vy jste si ani neškrtli?

Tak přesně tohle se mi přihodilo minulý víkend. Představte si, že ten můj dvounohý personál, který se má o mě starat, nosit mě na rukou a dávat mi první poslední, mi klidně ujel. Vymlouvali se, že prý je moc horko a potřebují před ním utéct do hor, že musí navštívit své mladé, zkrátka argumentovali spoustou nesmyslů. Mně hodili na krk sousedy, abych je sem do svého domečku dvakrát denně pustila a postarala se jim o zábavu.

Však jsem jim to taky všem pěkně spočítala, sousedům jsem předvedla, jak umím roztahat své jídlo po celé kuchyni, dokonce jsem vystřihla daleko silnější kousky ze svého repertoáru, ale nebudu zacházet do detailů. A když se ti mí dva vrátili, zabavila jsem jim fotky, abych vám všem teď mohla ukázat, o jakou nádhernou přírodu mě připravili.

Vidíte sami, jak jsem mohla krásně odpočívat na plochých kamenech Jizery v Kořenově. Jenže místo toho jsem byla zavřená doma a nemohla ani na zahrádku.

Tady bych měla daleko větší výběr na broušení svých drápků. Každý den bych si mohla vyzkoušet jiný strom.

No to bych taky uměla, přejít po stařičkém mostku a pak se chlubit, jak jsem byla za vodou.

Tohle je moje kamarádka Ajka. Párkrát mě byla navštívit tady u nás, a ačkoli je to dáma psí, staly se z nás bezva kamarádky.

A tady ti mí dvounožci bydleli, jmenuje se to Pohoda a mě moc mrzí, že se mě neráčili vzít s sebou. Ale jejich chyba, myši sice nelovím, ale kdybych tam náhodou nějakou objevila, s radostí bych ji vyprovodila na sto honů.

Ne, koupání bych si odpustila, nějaké hloupé ráchání klidně těm svým dvounožcům přenechám.

Hezký trs trávy. Mé pradávné instinkty velí: Rozkousat! Ušlapat do kruhu! Zalehnout! Aááá, promiňte, nějak jsem začala zívat. Musím si na chvilku zdřímnout. Když tak hodinku vydržíte, tak to dopíšu.

Ten spánek mi fakt pomohl, dokonce se na ty své dvounožce už tolik nezlobím. Vždyť jsou až k smíchu, o tomhle drobečkovi říkají, že je to nějaký klikoroh a nemohou se dohodnout, jestli borový nebo devětsilový. Mně je to dočista jedno, ale jestli to ví někdo z vás, tak jim poraďte nebo nebudou moct usnout.

Tak tohle už je něco jiného. Tekoucí vodu mohu, ráda si s ní hraju tlapkou. Akorát doma mám jenom takovou obyčejnou z kohoutku, tady na těch kamenech bych si rozhodně užila víc.

Vida, oni mi byli nevěrní a dokonce se třemi najednou. To jsou mi teda věci.

Nechápu. Tuhle divnou rezavou vodu fakt nemusím, i když ji mí dvounožci vychvalovali málem až do nebes. Prý vyběhli někam do Harrachova do sklárny, kde vaří Františka. Co vím, tak ve sklárnách se žádní Františkové ani jiní chlapíci nevaří, ale vyrábí se tam sklo. Ale budiž, možná je ten lahodný nápoj nějak omámil.

Nu, když to tak vezmu kolem a kolem, nakonec jsem tady doma byla v pohodě i já. Krásně jsem si od nich odpočinula a teď už je zas můžu zlobit s obrovskou kočičí radostí. Příště taky pojedu za vodu do Pohody a klidně vás vezmu s sebou, vždyť je tam fajn.