JO!

.

Možná se u nás nadává o něco víc, ale zase máme myslím celkem unikátní smysl pro humor. A je fakt, že je nakonec na každém, jestli "chce vidět tu poloprázdnou nebo poloplnou", ale na druhou stranu falešné úsměvy navenek a u svého cvokaře každý týden, jako to mají jinde?, tak to raději to občasné zanadávání. Ale mělo by končit třeba: "...a tenhle znáte? Babička uklouzla na chodníku a upadla. Přiskočil k ní jeden poslanec a pomohl jí vstát. Babka poděkovala a přemýšlela jak by se mu odvděčila. "Ale babi, to je jednoduché, až budou volby, tak mi dáte svůj hlas." - "No, to se vám povedlo," povídá babička, " a to jste si nevšiml, že jsem spadla na záda a ne na hlavu?"  

Je fakt, že je věcí každého, zda se na svět dívá optimisticky nebo pesimisticky. Myslím si však, že s optimistickým pohledem se lépe zvládají starosti.

Falešné úsměvy, ať už kdekoli, však o pozitivním přístupu k lidem, věcem a sobě samému moc nesvědčí, možná právě naopak.

A díky za vtip, sice známý, ale rozhodně potěšil

kdysi se mi v chovu přes vakcinaci provalila parvovirosa....onemocněla 4 zhruba půlroční plně vakcinovaná štěňata, která jsem měla na výcvik.... Tři jsme z toho po týdnu nekonečného boje dostali, jedno nepřežilo... A já si v tu chvíli uvědomila, že buď budu vděčná za ty tři, nebo se budu trápit pro to jedno... Na chvíli, kdy mi to došlo, nezapomenu... Je jen naše volba, jak budeme reagovat a co uvidíme.....

Paní Renato, to je moc hezký a trefný příklad. Chtěl-li by člověk vždycky všechno, stále by se trápil, že toho nemůže dosáhnout. Umí-li se však radovat z maličkostí, je na tom daleko líp.

Ale hlavně, zachránit 3 štěňata ze 4 vůbec žádná maličkost není, na to můžete být opravdu hrdá. Má starší dcera kdysi vypiplala 2 ze 3 prakticky novorozených kocourků, Třetí sice nevydržel, ale díky bohu za ty dva.

Honzíku velmi zajímavě napsané. Možná máme jako lidé sklony k tomu nadávání. Možná to je  o tom snažit se vidět vše nějak lepší optikou. I já se kolikrát přistihnu, že nadávám.  Pak vezmu do ruky sklo a jdu ven. Nějak hledat to krásnější a lepší. Honzíku, ano je lepší býti zrzkou.

Pavle, díky za komentář. Pravda je, že člověk nemůže být stále spokojený se stavem věcí, to bychom asi ještě běhali po stromech. Jenže je třeba vybírat, snažit se změnit k lepšímu to, co se dá, umět brát pozitivně to, co je dobré, a hlavně nesnažit se hledat smysl života v pouhém kritizování.

Jane, máte naprostou pravdu. Život je příliš krátký na to, aby ho člověk viděl tak špatně. I tady se ukázalo, že smích, o kterém jste minule psal, je daleko příjemnější a zdravější

Díky Jitko, on ten pokud možno optimističtější pohled na svět s tím smíchem tak nějak souvisí