Odborářské cestování

Dnes probíhá v Praze velká odborářská protestní akce, jíž se účastní několik desítek tisíc odborářů ze všech koutů republiky a která je namířená proti probíhajícím a chystaným vládním reformám. Netvrdím, že by se tyto reformy nedaly dělat lépe, než jak to činí naše vláda a je mi jasné, že budou mít nepříjemný bezprostřední dopad na nás všechny, občany této republiky. Nicméně troufám si tvrdit, že pokud se nemáme v úmyslu zařadit po bok Řecka, Irska, Portugalska a možná i dalších, musíme tyto reformy podstoupit. Nejsem však ekonom, a tak tento můj článek nebude ekonomickým rozborem možných scénářů našeho hospodářství v závislosti na tak či onak vedené reformě, chtěl bych se na celou dnešní akci podívat s trochu jiného úhlu.

Je krásný slunný den, do Prahy se sjíždějí lidé z mnoha míst naší vlasti. Ráno nastoupili do speciálně pro ně připravených autobusů, v nichž nemuseli platit žádné jízdné. Čeká je výlet do metropole, procházka centrem s programem jednomyslného protestování, jinak řečeno bezuzdného vylévání nahromaděných negativních emocí. Ostatně, vždyť proč ne, něco takového je pro nervovou soustavu bezesporu zdravé. Pak jistě nějaké to občerstvení, snad i volný program k prohlídce památek či návštěvě obchodů a na závěr cesta domů, opět v předem zajištěných a připravených spojích. Kdyby si člověk chtěl udělat výlet do Prahy zcela soukromě, stálo by ho to při dnešních cenách nemalý peníz a navíc by riskoval nepohodlí v nacpaných dopravních prostředcích. Proč by měl tedy pohrdnout dobře organizovaným zájezdem do metropole, který mu nabízí odborová organizace a za nějž od něj nechce nic víc, než si trochu nesouhlasně zakřičet proti něčemu, o čem toho možná sám ani moc neví? Jenže naskýtá se i druhá otázka. Proč odbory samotné, které zorganizování této akce stojí dohromady nepředstavitelnou sumu peněz, nevynaloží tyto prostředky na hmotnou pomoc pro každodenní život těm svým členům, kteří jsou v nouzi a tuto pomoc opravdu potřebují?

Shodou okolností probíhá dnes ještě jedna masová akce, výšlap do Prčice. Jak moc je od té první odlišná, žádné negativní emoce, nýbrž zdravá turistika s pozitivním sportovním duchem, avšak každý pěkně za své. Nechci být cynikem a postavit následující větu tak, že bych něčí předáky poslal někam, ale přesto mě napadá, že by bylo zajímavé tyto dvě akce propojit. Organizátoři té první by se namísto hecování a čtení plamenných projevů mohli vydat na turistický výšlap. A ti ostatní, co se sjeli do Prahy z celé země? Když už jsou tam, mohli by si plně užít volného dne, zcela podle svých představ.