O fobiích s humorem

Trpět nějakou opravdovou fobií není žádná legrace, to je jasné. Například strach z pavouků nebo uzavřených prostor může člověku přinést i šok, pokud se mu ta potvůrka zamotá do vlasů nebo když musí jet výtahem a ten se s ním neočekávaně zastaví. Nedávno jsem narazil na seznam všech možných fobií a nestačil jsem se divit, kolika z nich vlastně trpím.

Hned u písmenka „a“ jsem jich objevil několik, například takovou akribofobii. Že nevíte, co to je? Ale to byste měli, zejména pokud jste též blogeři nebo se nějakým jiným způsobem vyjadřujete písemnou formou. Je to totiž, cituji z wiki „strach pisatele, že napsal něco nesprávně či nevhodně.“ Třeba zrovna teď v tuto chvíli mě postihl přímo její záchvat, bojím se, že tenhle článek nikoho nerozesměje a nepobaví. Ale teď chviličku vážně, na druhé straně se najdou i tací, kteří by malou špetičku této fobii potřebovali, aby byli aspoň trošičku sebekritičtí. Občas mi připadá, že se to jimi v různých novinách jen hemží.

Hned kousek dál jsem objevil další fobii, která mě občas trápí. Je to alektorofobie, tedy strach ze slepic. Ne, nebojím se těch roztomilých bílých, kropenatých a jinak zbarvených kvočen, které pobíhají po dvorku, hádají se o cokoli k sezobnutí a snášejí vajíčka. Bojím se jedné takové v práci, kterou když člověk potká, zahrne ho přívalem slov a není k zastavení. Na svou obhajobu však musím prohlásit, že v tom nejsem zdaleka sám a podobně jako řada mých stejně postižených kolegů před ní prchám na pánský záchod. Tedy na jediné místo, kam za mnou nemůže se svým verbálním vodopádem.

Nu a dále mám výraznou formu ailurofobie, tedy strachu z koček. Abych to upřesnil, strachu z cizích koček, naší Lindy se nebojím. Divíte se a nemůžete mi to uvěřit? A přitom je to tak jednoduché. Trvale se bojím, že venku potkám nějaké to krásné mňoukající stvoření, protože jakmile se mi to stane, musím ji okamžitě získat. Přiblížit se k ní tak, aby mi pokud možno neutekla, pohladit ji a pokud mi to dovolí, vzít na chvilku i do náručí, aniž bych se o ni poškrábal. K tomu navíc ji vyfotografovat, udělat co nejvíc obrázků, abych jimi mohl osvěžit nějaký článek. Prostě se na chvilku úplně zblázním, takže mi ujede autobus, prošvihnu schůzku se svou kočkou dvounohou, a jak kolem té číči poskakuji, dělám navíc náramné divadlo náhodným kolemjdoucím.

Pomineme-li písmenko „a,“ nalezneme mnoho dalších fobií, mezi nimi i takové „moderní,“ o nichž se dnes mnoho píše a hovoří. Mám na mysli například homofobii, islamofobii, rusofobii a podobné. Ale o nich raději nebudu psát, to za mě čtenářům bohatě vynahradí jiní. A navíc, jimi bych asi málokoho pobavil.

Nu a jak proti fobiím nejlépe bojovat? Přece humorem a dobrou náladou. Tak ať se vám v dnešním šedivém zimním dni podaří nalézt alespoň nějakou hezkou a milou drobnost, která vás potěší.