Neopouštějme své kočky!

„Osobně proti té ženské nic nemám, ale kdo se jednou vykašle na svou kočku, ten si ji už nezaslouží. Ať si sem klidně přijde, já jí to pěkně vytmavím a Cindy jí nevrátím, i kdyby se stavěla třeba na hlavu.“

Těmito dvěma rozhořčenými větami reagovala jedna moje známá na informaci, že by kdosi chtěl vrátit kočku, kterou si vzala k sobě, protože ji nechal na ulici opuštěnou. Nicméně než vám povyprávím příběh tříbarevné Cindy, dovolím si vás pozvat na další umísťovací výstavu útulkových koček, hledajících své nové domovy u kočkomilných lidí. Tentokrát budou ti čtyřnožci k vidění příští soboru 14. března od 10 do 17 hodin (viz aktualizace až dole) v pražských Řepích v kulturním centru Průhon v ulici Socháňova 27.

A na přání pořadatelky výstavy paní Magdalény z útulku Animal sos ještě dodávám, že pro mlsné jazýčky tam bude k mání úplně a naprosto bezkonkurenční kafe.

Teď nabízím pár obrázků účastnících se číč a kocourů od paní Edity z útulku Tlapky Mochov.

Mourato-bílá holčička Vesta skutečně vypadá, jako by měla mouratou vestičku. Je milá a velmi mazlivá, na klíně, v náručí nebo za krkem, vydrží se mazlit celé hodiny. Hledáme pro ni klidnou rodinu, kde bude nejlépe jedináčkem. Své lidi si velmi hlídá. Je moc šikovná a zvládá krátké procházky na zahradu. Je asi roční.

Princ Korálek černý dlouhosrstý kluk je nádherný exemplář a velká ozdoba budoucí rodiny. Je nádherný a vědom si své krásy, bohužel nekontaktní k lidem. Naopak miluje ostatní kočky a koťata i pejsky. Potřebuje trpělivou rodinu, kde bude ideálně více zvířat. Určitě se mazlit naučí, chce to jen čas.

Maminka Učitelka je nádherná ebenově černá kráska asi tři roky stará. Milá, mazlivá a úžasně šikovná holčička u nás vychovala své čtyři děti a teď se poohlíží po nové rodině. Ideálně s možností bezpečného výběhu, je skvělá lovkyně.

A v závěsu za všemi ještě dvě mourovaté krasavice.

***

Ale teď už je nejvyšší čas na příběh tříbarevné kočky Cindy, přesněji řečeno na tu jeho část, kterou znám z vyprávění paní Aleny. Zmíněná dáma bydlí v přízemním bytě rodinného domku na západním okraji Prahy společně s dcerou Helenou a se dvěma kočkami Julčou a Luckou. K bytu patří i kus zahrádky, na níž mají Julča s Luckou volný přístup a kterou se dnem i nocí společnou tlapkou snaží ochránit před nezvanými návštěvníky.

„Mamko, jestli tam tu tříbarevku najdu i příště, tak ji snad přivezu. Myslíš, že ji Julča s Luckou přijmou?“ Optala se Helena své mámy po návratu od kamarádky ze sídliště, u které se stavuje tak dvakrát do týdne. A před jejímž domem na ni na parkovišti už potřetí zaútočila jakási tříbarevná kočka, jakoby tam na ni čekala. Útok se odehrál pokaždé stejně, spočíval v nadějeplném vrkání při příchodu, poté otírání se o nohy s požadavkem na pomazlení a na něco dobrého do tlamičky. Tříbarevka sice nebyla ještě moc vyhublá, asi dřív někomu patřila, ale na Helenu to dělalo dojem, že se buď zaběhla nebo se její majitel odstěhoval a jaksi si ji pozapomněl vzít s sebou.

„Poptej se té své kámošky, jestli tam tu kočku někdo neshání, a když tak ji klidně rovnou přivez,“ odpověděla Alena své dceři. Holky na sebe spiklenecky mrkly a jako správné kočkomilky měly jasno, třetí hladový kočičí krk nezpůsobí domácnosti žádný problém, spíš naopak. A Julča s Luckou si holt budou muset zvyknout.

Jak bylo dohodnuto, tak se i stalo, když k Heleně ta mezipaneláková kočka přiběhla i počtvrté a když její kamarádka nikoho, kdo by postrádal svou číču, nevypátrala, tříbarevka byla naložena do přepravky, odtransportována do svého nového bydliště a pojmenována Cindy.

„Přineseš-li si domů novou kočku, minimálně měsíc ji nepouštěj ven, aby si zvykla a stačila se naučit, kam patří, jinak by ti mohla utéct ve snaze vrátit se zpátky, odkud přišla.“

Tak zní jeden z postulátů kočkařského zákona, který způsobil, že Julča s Luckou dostaly po příchodu Cindy dočasného zaracha. Tedy ne, že by nesměly vůbec ven, ale volně průchozí kočičí dvířka jim byla uzavřena a obě byly vypouštěny na zahrádku a vpouštěny zpět do bytu „ručně“ a pod dozorem, aby Cindy nestačila nepozorovaně proklouznout. Bylo to sice možná trochu náročné, obě to nějaký čas měly Cindy za zlé a svou nevoli jí dávaly najevo nevrlým vrčením a prskáním, ale brzy si zvykly. Navíc se Cindy ukázala být klidným a mírným stvořením, které na vícepatrovém škrabadle napřed obsazovalo méně žádaný spodní pelíšek a do těch horních s lepším výhledem si trouflo, až když ho domácí čtyřnohé dámy definitivně přijaly do rodiny.

„Mamko, tak už vím, komu Cindy dřív patřila,“ referovala Helena své mámě asi měsíc po tříbarevčině příchodu do rodiny. „Prý se po ní na tom sídlišti sháněla nějaká Ukrajinka, která tam bydlí. V lednu odjela domů na dovolenou s tím, že se Cindy o sebe nějak postará a po návratu si ji zas vezme k sobě. A tu moji kámošku nenapadlo nic lepšího, než jí říct, že jsem si Cindy odvezla a prý ať se se mnou nějak domluví.“

„Helčo, promiň,“ naštvala se Alena, „nic mi do toho není a osobně proti Ukrajinkám nic nemám, ale kdo se jednou vykašle na svou kočku, ten si ji už nezaslouží. Ať si sem ta ženská klidně přijde, já jí to pěkně vytmavím a Cindy jí nevrátím, i kdyby se stavěla třeba na hlavu.“

„Dík, mami, věděla jsem, že to tak řekneš.“

Nakonec se ta Ukrajinka ani neukázala, takže mamce s dcerou odpadl jeden asi ne zrovna nejpříjemnější rozhovor o správném pečování o kočky. Sice se tím pádem nedozvěděly, jak to bylo s Cindy dřív, ale ono to v dané chvíli už ani nebylo podstatné. Cindy už byla totiž ve svém novém bydlišti natolik zvyklá, že mohla být bez obav vypuštěna na zahrádku, aby pomohla Julče s Luckou s hlídáním domácího teritoria. A pochopitelně taky s myšilovem, abych nezapomněl.

***

Cindy je tedy definitivně doma a má zaručeno, že tentokrát už ji nikdo neopustí. Totéž bych přál i všem jejím kočičím soukmenovcům, kteří budou na té výstavě v Řepích. Zkrátka a dobře, aby mohli rozdávat svou kočičí přízeň a potěšení někomu, kdo je bude mít doopravdy rád. Třeba zrovna vám.

Poznámky: Autorka fotografií útulkářka paní Edita vyslovila souhlas s jejich zveřejněním. Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Aktualizace 10.3.: S politováním musím oznámit, že tato akce byla v souvislosti s vládním zákazem akcí nad 100 účastníků zrušena a přesunuta na 23. května 2020.