Nemusím taky rozumět všemu

Kdyby mi tenhle obrázek přinesla dvanáctiletá ratolest z výtvarného kroužku, určitě bych jí ho jako laik pochválil slovy „hm, to je pěkné možná, máš talent.“

Výtvarnému umění nerozumím, nevím kdo je autorem tohoto díla, obrazy posuzuji zcela subjektivně podle toho, zda se mi líbí nebo nelíbí. Abych dokázal nějaký obraz ocenit, musí mě něčím oslovit. Klidem pohladit můj zrak, zádumčivostí navodit náladu nebo naopak třeba rozervaností rozproudit fantazii.

Jediné, co mi přišlo na tomto obraze trochu zajímavé, je fakt, že některé květy jsou umístěné na předním skle a jiné na zadním, což při vzdálenosti skel asi dva centimetry vytváří při pohledu zblízka a zároveň zboku určitý dojem plastičnosti. Obraz samotný je pak pokusem o výzdobu jinak pěkného pokoje jednoho blíže nespecifikovaného ubytovacího zařízení.

Nevím kolik mohl stát, možná pár tisícovek, a přitom v mých očích dokázal akorát určitým způsobem rozbít souvislou bílou plochu stěny. Nechci kritizovat pana hoteliéra, ani mu radit jak ušetřit výdaje při zařizování pokojů. Domnívám se však, že kdybych byl na jeho místě a přál si výzdobu podobného charakteru, asi bych se pokusil domluvit s paní učitelkou výtvarné výchovy na nějaké základní škole.

Ve skutečnosti to však určitě bude úplně jinak. Obraz je dozajista mistrovským dílem slavného autora, a pouze mně diletantovi jeho krása a hloubka myšlenky prostě uniká.