Nekončím s blogem

Chtěl bych dnes volně zareagovat na včerejší článek „Končím s blogem“ od jednoho pana kolegy blogera. Každý kdo se rozhodne nějakým způsobem vystupovat na veřejnosti, musí počítat s tím, že bude odměněn reakcemi nejrůznějšího charakteru, tedy zdaleka nejen pochvalným mručením a poplácáváním po ramenou. To platí pro všechny, titulovaní režiséři a vysokoškolští kantoři nejsou výjimkou.

Pan autor svůj blogerský konec odůvodňoval zejména negativními reakcemi diskutérů a zasahováním do článků ze strany administrátorů.

Diskuse k článkům prostě patří, bez nich by naše výtvory byly jak ryby bez vody. Většina diskutujících jsou věcní a rozumní lidé, s názorem autora buď souhlasí nebo nesouhlasí a uvedou svůj protinázor. Takovým přece nelze nic vytknout. Pak je tu pár věčných oponentů, kteří si musí za každou cenu rýpnout. Kvůli takovým není třeba se urážet, lze s nimi hrát hru „na slovní šťouchanou,“ samozřejmě věcně a bez urážek. A nakonec se zde vyskytuje i několik trollů, kteří často a rádi sáhnou k oněm v článku zmiňovaným urážkám a zesměšňování. Konec konců i s nimi se dá vyjít, odpovídat jim s humorem a dobře mířenou ironií. Nebo pokud nás nic šikovného nenapadá, je lepší na jejich příspěvky prostě nereagovat. Ale nemazat, tím bychom připravili ostatní o možnost udělat si vlastní obrázek.

Motivy psaní článků jsou různé. Ten, kdo chce prezentovat svůj názor, měl by to dělat ve smyslu nabídky k porovnání s názory ostatních. Jiný chce sdělit svůj prožitek, zkušenost, varovat před něčím ostatní nebo jim to něco naopak doporučit. Další se potřebuje prostě vypsat ze svého problému třeba jen proto, že ho nemá komu říct. Zde bychom měli být při čtení vnímaví a v diskusích citliví, snažit se autora pochopit, ne ho jen tak odmávnout. A další by rád svými články třeba jen pohladil ostatní. Slovy či obrázky které nabízí s myšlenkou „chceš-li posluž si, jinak nech být.“

A tak jak jsem už uved v názvu, na rozdíl od tamtoho pána s blogem nekončím. Někdy vás nožná naštvu, jindy se utnu, jak se to občas v životě stává, někdy se mi vás třeba i podaří potěšit nebo pobavit, to já rád. Na reakce diskutujících se budu pokaždé těšit tak jako doposud, i když se v nich občas dozvím, že ten a ten článek je pro kočku. To jej pak dám k posouzení naší tříbarevné mňoudámě Lindě.