Nehorázná drzost

Zlobím se. Moc se zlobím a asi je to na mně i poznat. Představte si, že ten komorník, který bydlí v mém domě a má mi sloužit, se mě najednou začal snažit úkolovat. Že prý „Rozárko, mohla bys to tentokrát udělat za mě?“

já

Tak zaprvé ani poníženě nepoprosil. Zadruhé mě oslovil „Rozárko“ jako nějakou rozáru. Když už tak Rozálie nebo aspoň Rózko, to bych mu ještě odpustila. Chystala jsem se ho okamžitě donutit k omluvě a vykázat do patřičných mezí, a jediné, co mi v tom zabránilo, byla má shovívavost a soucit.

Proč zrovna soucit? Protože mě ten drzoun požádal, abych napsala pozvánku na umísťovací výstavu útulkových koček a já dobře vím, v jaké dokážou být tyhle mé vzdálené sestřenky nouzi. Samozřejmě i bratranci, abych nikoho nediskriminovala, to se prý dneska nesmí.

Tak tedy k věci, poslyšte, dvounožci, ta výstava se bude konat už následující neděli, a protože nemáte tak dobré oči jako my kočky a nemuseli byste to rozluštit, tak vám to tady naškrábu drápkem: 15. února od 11 do 16 hodin v bývalém klášteře Gabriel Loci, Holečkova 10, Praha 5, Smíchov. Hezky si to zapište za uši, abych vám to tam nemusela vlastnotlapkově naškrábat já.

Ta dvounožka paní Dana Javůrková ze Spolku na ochranu zvířat Dobříšsko, která to celé organisuje, poslala mému sluhovi doprovodný text, ten vám tady oškrábu:

Umísťovací výstavu koček pořádáme s cílem najít domov kočkám v naší péči a kočkám v péči dalších organizací. Na nový domov bude na výstavě čekat asi 40 koček. Přímo z výstavy si tedy návštěvníci budou moci odnést kočičku a poskytnout jí domov. Všechny kočičky na výstavě jsou očkované proti kočičím nemocem a dospělé kočky jsou kastrované. Další spolky na výstavě: Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, Chlupáči v nouzi, Centrum 1. pomoci pro kočky, Kočky Kralupy a okolí, Tlapkárium.

Trochu bych ji opravila: Místo „najít domov“ má být správně „najít domov a spolehlivý dvounohý personál.“ Dále všude, kde se zmiňuje o kočkách, je potřeba doplnit i kocoury, o té diskriminaci podle pohlaví jsem mňoukala už před chvilkou. Ale jinak té dvounožce Javůrkové a taky těm z ostatních útulků děkuji, protože dělají dobrou věc pro kočky a kocoury. Jo a taky bych chtěla poděkovat svému bratrovi Santanovi, řečenému Santíkovi za to, že mi připravil pár obrázků, které dorazily s doprovodným textem. Tak se na ně račte kouknout:

Sedmiměsíční Hubert (foto DJ)

Hubertův bráška Benjamin (foto DJ)

Půlroční Lilly (foto DJ)

Luis, bráška od Lilly (foto DJ)

Půlroční Erik (foto DJ)

Roční Hanička (foto DJ)

„Brácho, nech toho...!“ Promiňte, to sem nepatří, ale když už jsem to nakousla, tak vám to teda mňouknu celé. Ten Sanťas, no, podívejte na něj, rošťárny mu koukají z očí, mě pořád provokuje a snaží se mě prohánět. On je o pár minut starší než já, tak si asi myslí, že má navrch nebo co. Ale nebojte, já se nedám a oplácím mu to tak, že na něj vylítnu zpoza rohu, když to nejmíň čeká. To byste ho museli vidět, jak se pak lekne a vyskočí všemi čtyřmi najednou metr nad zem. Každopádně, pokud si domů za panstvo pořídíte dvě kočky najednou, budete se o tom moct přesvědčit na vlastní oči.

můj bratr Santík

Jak už jsem mňoukla na začátku, zlobím se na dvounožce komorníka, že si mě dovolil požádat, abych tu pozvánku tentokrát naškrábala za něj. A Sanťas se taky zlobí, protože mi musel připravit ty fotky. Tak holt budeme muset našeho sluhu nějak umravnit, aby si to příště nedovolil nebo aby nás aspoň uctivě poprosil. Ještě se s bratrem domňoukáme, jestli mu rovnou načůráme v noci do bot, které si ráno ve spěchu obouvá, aby mu neujel autobus nebo jestli se spokojíme s týdnem buzení ve tři ráno.

Poznámka: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.