Nedorozumění

„Ne, nech mě být, já na to dneska fakt nemám náladu! Navíc mě bolí hlava a jsem utahaná, potřebuju se pořádně vyspat!“ Brání se žena, když po ní chce muž intimity poté, co instinktivně zareagoval na její průsvitnou noční košilku.

„Tak proč ses tak rajcovně oblíkla?“ Vyčítá jí on zklamaně její nechuť.

„To není nic rajcovního, jen se mi v ní dobře spí, protože je příjemně měkoučká,“ vysvětluje ona.

Klasické nedorozumění, když jeden bez jakéhokoli vedlejšího úmyslu udělá něco, nač ten druhý zareaguje téměř pudově. Proč zrovna pudově? Protože pudy se ještě víc než my lidé řídí zvířata. A věřili byste, že i mezi nimi může docházet k podobným nedorozuměním jako mezi námi?

Ale o tom až za chvilku, teď uteču od tématu a nabídnu vám krátkou reportáž z umísťovací výstavy útulkových koček, která se konala minulou sobotu v pražské botanické zahradě. Ostatně proto mluvím o těch zvířatech.

Výstava byla úspěšná a podařilo se na ní najít nové domovy 49 ze 64 kočičích krasavic a krasavců. Podívejme se na pár z nich, k pachatelství fotek se dobrovolně přiznávám.

Čtyřměsíční Nala putuje z náručí útulkářky do přepravky, aby byla svým novým dvounohým služebným následnicí jejich předchozí kočičí paní.

Tříapůlměsíční kocourek Adam bude jako v bavlnce, z jednoho pečujícího náručí se přesouvá do druhého.

Tříletý Sam zapřádá svůj první rozhovor s novou kočičí maminkou. Určitě si toho budou mít obrovskou spoustu co říct.

Než jsem se stačil rozkoukat, tak mi půlroční Alánek utekl z klece do přepravky. V novém domově se zahradou bude mít velkou společnost.

„Měla jsem šestnáct let strašně upovídanou Britku,“ odpověděla mi s úsměvem čerstvá maminka od čtyřměsíční Bertičky na otázku, jestli má doma nějakou kočku. Bertička se u ní mít dobře, o tom žádná.

Tak a teď už zpátky ke zvířecím pudům a nedorozuměním.

Když kořist zaregistruje predátora, pudově jí vylítne adrenalin až někam ke stropu a dodá jí energetický impuls k tomu, aby mohla zdrhnout nebo se aspoň zkusit bránit. Podobně je to i obráceně a predátor toho impulsu může využít k pronásledování nebo snazšímu přemožení kořisti.

Kočka vidí myš, obrazně řečeno jí naskočí v hlavě slovo „svačinka,“ ona se vší silou odrazí a na jeden skok se snaží ji polapit. Myš vidí kočku a polije ji taková hrůza, že rozkmitá své malé nožky tak rychle, až získá naději zmizet ve své dříve o zlomek vteřiny dřív, než tam kočka doskočí. V tom žádné nedorozumění nehledejme.

Drobné nedorozumění nebo spíš cílené oklamání můžeme najít v jednom kresleném vtipu od Pavla Kantorka. Ale bacha, je to dost drsárna, jste-li útlocitné povahy, tak teď kousek textu přeskočte. Kočka číhá před myší dírou a mlsně se olizuje. Myšák na zlomek vteřiny vykoukne, pak zase zmizí a uvnitř říká své tchýni: „Maminko, dneska je venku tak krásně, nechtěla byste se jít na chvilku projít?“ Pohoršili jste se? Chápu, ale varoval jsem vás předem, berte to s humorem.

Skutečné mezidruhové nedorozumění může nastat například proto, že stejné gesto má u různých zvířat jiný význam. To máte, jako když třeba v Bulharsku oslovíte fešnou místní dámu s nabídkou, jestli by přijala vaše pozvání na sklenku lahodného vína a ona zakroutí hlavou. Bulharka tím myslí přitakání, ale vy to chápete počesku jako odmítnutí a zklamaně odcházíte. Přitom vám vůbec nedojde, že to ve finále mohlo skončit třeba až u té průsvitné noční košilky a tentokrát dokonce bez výmluv na únavu a bolest hlavy.

Kočka vidí v psovi potenciálního predátora, který ji může pořádně prohnat, ne-li dokonce zakousnout, a proto se před ním má na pozoru. Ne každý pes však vidí v kočce případnou kořist nebo něco, co je potřeba vyhnat ze svého teritoria.

Představte si kamarádského psa, takového vítače, který má rád společnost a dokonce nepohrdne ani kočičí přítomností. Že takového neznáte? Tak to je chyba, já jich mám ve svém blízkém okolí hned několik.

Tak zrovna takový pes potká na procházce cizí kočku ze sousedství. Trochu přibrzdí, protože přece jen ji nezná, ale rozvrtí ocas, čímž jí chce říct: „Hele číčo, ahoj, nechceš se se mnou skamarádit?“

Kočka zbystří, na jedné straně sice dostane pudový strach, ale na druhé straně si řekne, že ona jako odvážná dáma nebude zbaběle prchat. Přikrčí se tedy, též zpomalí a začne mávat ocasem, což v jejím případě znamená: „Koukej, hošane, na mě si dej pozor, zlobím se, a jestli mě naštveš ještě víc, neručím za svoje drápy.“

Pes si její mávání ocasem vyloží po svém jako vstřícné gesto a rozběhne se až k ní, což nemusí skončit zrovna nejlíp. Ve chvíli, kdy oba poznají svůj omyl, většinou vezme jeden z nich zpátečku a uteče, ale taky se do sebe můžou pustit, až je musí rozehnat dvounožec.

Další příklad nedorozumění mezi zvířaty. „Čičiči, masíčko,“ volává jeden můj známý na svého kocoura, když ho chce nakrmit. Sáhne po konzervě, a než ji stačí otevřít, kocour se zjeví u misky, i kdyby byl na druhé straně domu nebo dokonce na zahradě.

„Čičiči, masíčko,“ zvykl si po mém známém opakovat jeho andulák, který má svou klec v kuchyni. Kocour přiběhl k misce, zmateně se rozhlížel, kdy teda jako ten svůj oběd dostane, ale nic, andulák jen opakoval svoje volání. Kocour se párkrát naštval a nějaký čas mu trvalo, než se naučil rozlišovat skutečné volání k jídlu od toho nepravého.

Tak pokud jste si ke svým domácím mazlíčkům opatřili nějaké nové zvíře, třeba zrovna z právě proběhlé umísťovací výstavy, může se stát, že si zpočátku nebudou tak úplně rozumět. Ale nebojte, však oni si na sebe zvyknou, obrazně řečeno se naučí cizímu jazyku a skamarádí se. Podobně, jako se spřátelil pes vítač s kočkou ze sousedství nebo kocour mého známého s jeho andulkákem. Tam už to dokonce došlo tak daleko, že oba zapomněli na své pudy predátora a kořisti, a s oblibou spávají v jednom chumlu v kocouřím pelíšku u topení.

Poznámky:

• Fotografie nezletilých osob jsou publikovány se souhlasem jejich rodičů.
• Fotografie koček a kocourů jsou publikovány bez souhlasu vyobrazených čtyřnožců.
• Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.