(Ne)zdravá výživa aneb méně známé druhy vitamínů

„Honzo, chytej,“ zvesela na mě křikla maminka, když jsme se vrátili z chalupy a ona se chystala odnést natrhaná jablka do komory. Jeden z těch plodů po mně obloučkem hodila, já ho polapil, zakousl se a za chvilku zbyl jen ohryzek.

O několik dní později jsme šli na návštěvu ke známým a paní domu nás mimo jiné pohostila stroužky z oloupaných jablek, zbavených jaderníků. Mně to zachutnalo, a tak jsem se cestou domů zeptal maminky, jestli by mi to ovoce někdy nepřipravila stejným způsobem.

„Ale kdepak, Honzo, sice ti to jablko klidně rozkrájím, ale loupat ho nebudu.“

„Proč, mami?“

„Protože pod slupkou je nejvíc vitamínů, ty jsou moc důležité pro zdraví,“ odpověděla moje rodička, a pak se pustila do vysvětlování, v jakých potravinách jsou ty které vitamíny. Spokojila se s těmi základními, áčko v mrkvi, béčko v luštěninách a ořechách, céčko v ovoci a zelenině, déčko v hovězích játrech, rybím tuku, a tak dál. Jejda, rybí tuk, taky vám ho v dětství cpali rodiče po lžičkách do pusy? Brrr.

Však vím, že to se mnou naši mysleli dobře a vedli mě ke zdravé výživě, plné všemožných vitamínů. Jenomže pak jsem dospěl a postupně došel k poznání, že krom obecně známých vitamínů existuje ještě několik dalších, které se ani moderní lékařské vědě nepodařilo dosud objevit. Přitom je zvláštní, že se většinou vyskytují v potravinách, které se obecně za až tak zdravé nepovažují a před nimiž nás odborníci na výživu rádi varují.

***

Vemte si třeba takový vitamín U. Vymaňte se na chvilku ze spárů zimy a představte si, že je letní večer, sedíte s přáteli okolo ohýnku u rybníka nebo u řeky a opékáte si buřty, napíchnuté na klackách. Z buřtů zvolna odkapává tuk do ohně, vy si povídáte i všem možném, a pak se do té neodolatelné voňavé lahůdky zakousnete, až se vám dělají boule za ušima.

Chutná? Bodejť by nechutnalo, a to ještě nevíte, že děláte dobře svému zdraví. Poctivé masité prošpikované buřty totiž obsahují vitamín U, který prokazatelně utužuje přátelské vztahy, navozuje dobrou náladu a zvyšuje odolnost organizmu proti zimě. Však si taky po jídle můžete u ohýnku společně zazpívat, třeba... třeba... už to mám. Tahle je sice možná trochu frivolní, ale to k dané chvíli jaksi patří:

„Generál Laudon jede zkrz vesnici, generál Laudon jede zkrz ves,“ ... „Stůj! Kdo tam?“ „Patrola!“ „Jaká?“ „Vojenská!“ „Kdo ji vede?“ „Ženská!“ „Jaká?“ „Prdelatá“... „Prdelatou, prdelatou, tu já mám nejradši, prdelatou, prdelatou, tu já mám rád“ ... A tak dál, jestli jste někdy opékali buřty s přáteli, určitě to znáte.

Nu a na závěr večera, než se rozejdete do stanů, si můžete posíleni vitamínem U ještě skočit zaplavat, je to zábavné a veskrze zdravé, to nemůže popřít ani moderní medicína.

***

Lidé jsou různí a někteří by v domnění, že jedí zdravě, udělali prakticky cokoli.

„Ty, Vojto, co to s tím svým řízkem děláš? Vždyť takhle si ho úplně zničíš.“ Udiveně jsem se optal jednoho svého kamaráda u oběda. Zatímco já si svůj křupavý řízek z krkovičky pěkně pokapal citrónem, on si z něj nejen oloupal celý trojobal, ale též odřezal všechna prorostlejší místa a vše bezmála štítivě odsunul na samý okraj talíře.

„Honzo, copak ty nevíš, kolik se do toho trojobalu nasáklo při smažení tuku? A tohle tlustý taky nejím, přece nechci přibrat na váze, natož, aby mi vylítnul cholesterol,“ informoval mě Vojta s vážnou tváří.

Načež jsem se mu, tu a tam s plnými ústy, promiňte, snažil vysvětlit, že ve správném dobře usmaženém řízku je obsažen zdravý a ničím jiným nenahraditelný vitamín Ř. Nejvíce je ho pod slupkou, tedy v tomto případě pod trojobalem, zvyšuje naši odolnost proti blbcům, kteří jsou jak známo nebezpečni ze všech stran, a pomáhá nám lépe zvládat stresové situace.

Vojta mi sice nevěřil ani slovo, dokonce si myslel, že si z něj nemístně utahuju, ale hned druhý den se ukázalo, že se mýlil. Svěřil se mi, že se zle pohádal se sousedem, jehož pes se mu před jeho očima vykadil na neoplocené předzahrádce. Soused se to prý snažil zapřít a tvrdil, že s tím nemá nic společného. Nemám nejmenší právo zde spekulovat, zda je Vojtův soused blbcem, ale jedno vím jistě. Pokud by totiž Vojta snědl svůj řízek celý, měl by dostatek vitamínu Ř a tenhle nechutný spor by dokázal vyřešit s noblesou.

***

Nevím, zda by mě dnes moje maminka, dej jí pánbůh věčnou slávu, mohla ještě pochválit, protože můj vztah k jablkům a obecně k ovoci či zelenině za ta léta jaksi ochladl. Sice připouštím, že po růžičkové kapustě se můžu utlouct a olivy nebo rajčata, zvláště ta maličká mám taky rád. Ale už to zdaleka není to co dřív, a než abych si nacpal břicho nějakým salátem, to si daleko radši pochutnám třeba na jitrnici nebo na jelítku. Možná mi to nebudete věřit, ale já vás ujišťuji, že obě tyto potraviny jsou nesmírně bohaté na vitamín J, který výrazným způsobem utužuje partnerské vztahy. Však jsme je taky měli se Soňou před pár dny k nedělnímu obědu a od té doby jsme se ani jednou nechytli.