Návykové látky - 1. Alkohol

Ve volné sérii několika následujících článků bych se chtěl věnovat problematice užívání návykových látek, způsobům, jakými ovlivňují chování jejich konzumenta a účinkům na jeho organizmus.

Stavy opilosti:

Lehká podnapilost odpovídá zhruba 0,5 až 1,5 promile koncentrace alkoholu v krvi. Dostavuje se pocit snadnějšího překonávání společenských zábran, člověk se chová uvolněně, je hovorný. Sebevědomí je lehce zvýšené, prodlužuje se reakční čas, sebekontrola je snížená. K podobnému ovlivnění psychiky může v lehčí míře dojít i při nižších koncentracích, což představuje nebezpečí pro výkon zodpovědných činností.

Při středně silné podnapilosti (zhruba 1,6 až 2,5 promile) dochází k silným afektům, nastupuje agresivní chování. Nastává porucha koordinace pohybů, dochází k pádům.

Těžká podnapilost (nad 2,5 promile) vede ke zpomaleným a neadekvátním psychickým reakcím, ulpíváním na jednotlivých, obvykle nesmyslných myšlenkách. Řeč je setřelá, špatně artikulovaná. Motorické poruchy se prohlubují a jsou velmi nápadné. Intoxikovaný jedinec se často pomočí a pokálí, při zvracení může dojít k udušení zvratky. Dochází k výpadkům paměti.

Opilost nad 5 promile se považuje za smrtelnou, odolní jedinci však přežijí i hladiny daleko vyšší.

Zvláštním případem je patická opilost, ke které může dojít i po vypití malého množství alkoholu za nepříznivých podmínek. Například při vyčerpání, oslabení organismu, nesnášenlivosti vůči alkoholu, interakci s léky. Běžné příznaky podnapilosti obvykle nejsou patrné, chování však bývá často agresivní a nemotivované. Na proběhlý stav si jedinec zpravidla nepamatuje.

Vývoj závislosti - 4 stádia alkoholismu dle Jellineka:

1. Počáteční fáze, při které se zvyšuje tolerance vůči alkoholu. Jedinec si v této fázi uvědomuje, že pije více než druzí, že mu alkohol přináší úlevu v jeho problémech, a proto zvyšuje frekvenci pití a dávky.

2. Varovná fáze, při které vzniká potřeba pravidelné konzumace alkoholu. Tolerance se dále zvyšuje a objevují se první výpadky paměti. V této fázi již začíná docházet škodlivému užívání alkoholu.

3. Rozhodující fáze, při které tolerance ještě více stoupá. Nastává ztráta kontroly a v důsledku častého pití vznikají pravidelné konflikty, vedoucí k rozpadu mezilidských vztahů. Pití je takzvaně racionalizováno, jedinec tvrdí, že za jeho pití nemůže on sám, ale jeho okolí, například rodina nebo společnost, protože je špatná.

4. Konečná fáze, při které dochází k poklesu tolerance, totální společenské degradaci a úpadku tělesného i duševního zdraví. Jedinec utrácí veškeré peníze za alkohol, následuje kriminální činnost a konzumace levného nekvalitního pití nebo náhrad, například čistících prostředků.

Některé z možných zdravotních důsledků alkoholizmu:

záchvaty s křečemi,
poškození nervů (alkoholická neuropatie),
inkontinence,
zácpa,
erektilní dysfunkce,
alkoholická cirhóza jater,
podráždění a zánět žaludku,
zánět slinivky břišní.
dna,
anémie,
hypertenze a její možné další důsledky,
kardiomyopatie,
alkoholická demence,
halucinóza,
paranoidní psychóza.

Zdroje:

Vladimír Vondráček, František Holub: Fantastické a magické z hlediska psychiatrie,
www.medicabaze.cz,
nemoci.vitalion.cz,
www.pomocvzavislosti.cz