- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pohodové, jak jinak - ten pohled do plamenů znám (pyromanka nejsem)
Netřeba být pyromanem, aby člověk mohl milovat oheň. Krásný den, Ludmilo a díky
Honzo, díky, přinesl jsi mi jisté vzpomínky na mé dětství.
Ten kotel na dřevo jsme měli taky když jsem byla malá. Jen jsem něvěděla že to byla taky karma.
U nás se říkalo karma průtokovému ohřívači který měli děda s babičkou a ten teda tak moc neohříval - respektive na nádobí dobrý, ale než natekla vana, vychladla....
Teď už to je ale jiný kafe i u průtokáčů.
A Vám jako obvykle karma
Popravdě řečeno, už si nepamatuju, jestli se tomu válci taky říkalo karma nebo jestli až té plynové. Tu jsme měli v koupelně a na vanu stačila, ale v kuchyni se voda na nádobí musela ohřát na sporáku a pak se mylo ve dřezu.
Díky Hani, hezký den
Karmu jsme měli taky. A po koupání maminka ještě namočila prádlo. To už je táák dávno.
Moc hezké povídání. I když tentokrát si mě Honzo zmált dokonale. Hezký den přeji.
Jo....taky jsme měli ten válec...a taky takhle myslím na svoje milé, co už tady nejsou...
Škoda, Honzo, že tahle moje karma nehřeje, ale
Moooc pěkné, ať ta svíčka zahřeje duši!