Mohu podle zákona uzavřít manželství se svou kočkou?

Připadá vám to ujeté? Pak jste sto let za opicemi a vězte, že moderní a veskrze korektní svobodná volba výběru partnerů pro uzavření manželství dorazí v dohledné době i k nám. Čím dřív, tím líp, ať nezaostáváme za světem.

On by mi takový sňatek s kočkou totiž přinesl spoustu výhod, vezměme si to pěkně od rána do rána.

Tak zaprvé bych nepotřeboval budík, chlupatá čtyřnohá manželka by mě nejpozději před pátou hodinou probudila neodbytným hlasitým dožadováním se snídaně. Musel bych se naplno probrat, takže by odpadlo nebezpečí, že v rozespalosti spadnu ze schodů nebo svou pomalostí nestihnu autobus do práce. Po ranním nakrmení by se totiž odebrala na zahradu chytat myši a nezdržovala by mě zbytečnými dotazy, kdy se vrátím, případně varováním, abych nezapomněl koupit likér pro tchýni, která přijde večer na návštěvu.

V práci bych měl klid a nebyl rušen telefonickými připomínkami ohledně povinnosti vyzvednutí dětí ze školky, neb kočka by si svá případná koťata z prvního manželství ohlídala sama.

(JP)

Po příchodu domů by se na mě manželka kočka sice zlobila kvůli příliš dlouhému intervalu mezi jednotlivými jídly (viz fotka), ale jakmile bych tento svůj hrubý prohřešek napravil, tak by mě začala odměňovat. Ulehla by mi na hruď nebo na břicho, provedla drápkatou akupunkturu a po ní by mě hlasitým předením ukolébala k příjemnému podvečernímu zdřímnutí. Po probuzení by ji přepadly výčitky svědomí, že já živím ji a ona mě nikoli, a tak by znovu vyběhla ven, vrátila by se s čerstvě ulovenou myší v tlamičce a nabídla by mi ji k večeři. Tento její velkorysý krok by byl obzvlášť výhodný v případě, že bych cestou z práce zapomněl nakoupit a doma by mě překvapila prázdná lednice.

Po večeři by se mi kočičí manželka postarala o potřebnou dávku zdravého pohybu. Uvnitř domu bychom spolu hráli zakutálovanou, tedy hru, při které bych jí nadhazoval malý skákavý míček, a ona by mi ho odpalovala zpátky. Užil bych si přitom spoustu legrace, pobíhání z místa na místo, dřepů a dokonce i lehů při vyšťourávání zakutáleného míčku zpod nebo zpoza různých kusů nábytku. Naopak venku na zahrádce by mi má kočičí manželka názorně ukazovala, jak se leze po stromech, a aby mě přiměla k následování v této bohulibé činnosti, použila by drobnou lest. Vyšplhala by na nejvyšší strom, úmyslně by se naoko tvářila, že se bojí slézt dolů a nutila by mě, abych ji vylezl sundat. Tím by mi poskytla možnost dobrého tréningu v lezení po žebříku, balancování v koruně stromu a naučila by mě, jak se má správně padat na všechny čtyři.

Večer bychom pak jako správní manželé skončili v posteli. Kočka by si vybrala potřebné místo na mém těle a počala by ho léčit svým živočišným teplem. Buď by si mi lehla na koleno, natlučené po pádu ze stromu, na břicho, rozbolavělé po nezvyklé myší večeři, případně na hlavu, pokud by mě rozbolela z celého náročného dne. Při své léčbě by se opět rozpředla, abych snáze usnul a nechala by mě vyspat skoro až do pěti hodin následujícího rána.

Obecně vzato manželství člověka s kočkou není ničím převratným a je jen slabým odvarem ve srovnání s tím, koho si před časem vzala jedna moderně smýšlející Američanka. Nebudete tomu věřit, ale tato odvážná žena zašla tak daleko, že uzavřela manželství se svým daňovým výběrčím. Jakkoli si o sobě myslím, že jsem tolerantní člověk, nedokážu tento její krok pochopit a nedovedu si představit, že bych se byl schopen a ochoten odhodlat k něčemu podobnému. Nesnesu představu žít po boku ženy, která by mi čtyřiadvacet hodin denně sedm dnů v týdnu stále něco danila mnohaprocentní sazbou. Uřízla by mi špičku boty hned ráno před cestou do práce, krom své porce večeře by snědla i část mé, zakryla by a zrcadlem k sobě odklonila část televizního obrazu při sportovním přenosu, v noci by zabrala část mé postele a stáhla ze mě kus mojí peřiny.

Nicméně na druhou stranu musím otevřeně přiznat, že onu zprávu o odvážné Američance nemám ověřenou z nezávislých zdrojů, a proto nemohu vyloučit, že se jedná o fejk. Skutečnost je možná mnohem prozaičtější a tato dáma neuzavřela manželství se svým daňovým výběrčím, nýbrž se svým kontejnerem na bioodpad nebo s autem na elektrický pohon. Ono by to nakonec bylo i logičtější a ekologicky rozhodně správnější.

Popravdě řečeno, i když by pro mě byla ženitba s čtyřnohou kočkou moderním a korektním krokem správným směrem, slabošsky se přiznávám, že k němu nepřistoupím. Jednak proto, že jednu dvounohou kočku za manželku už dlouhá léta mám a než abych se pouštěl do jistě vbrzku legální polyamorie, radši s ní zůstanu v klasickém a dnes už přežitém svazku muže a ženy. A zadruhé něco tak podlého, jako je lézt našemu kocourovi do zelí, bych prostě udělat nedokázal.