Mikrovlnky v restauracích - prokletí labužníků

Že já se vždycky nechám nachytat. Ale řekněte sami, když už se člověk do té hospody vypraví a na jídelním lístku objeví některou ze svých oblíbených krmí, kdo by odolal?

Říká se, že chleba se člověk nemůže přejíst. Tak tohle u mě platí o smažených vepřových řízcích, jsou pro mě „klasikou.“ Vzpomínám, jak jsme byli kdysi na jedné svatební hostině a já řídil, nemohl jsem se napít. Stoly byly bohatě ozdobené mísami smažených řízků, tak jsem si řekl „nemůžeš se opít, tak se aspoň ožer.“ Tedy těmi řízky. Kupodivu jsem se jich nepřejedl, ba právě naopak.

Jenomže občas to chce změnu a když jsem v listopadu objevil v jedné karlínské hospodě v nabídce svatomartinskou husu, dostala přednost před řízkem. A to byla chyba, neomluvitelný omyl, vždyť to přece vím. Krásná porce na velkém talíři, knedlíčky nadýchané, červené zelíčko se jen smálo, šťávička naprosto skvělá. Ale husička? Svrchu okoralá, horká kůžička nikoli křupavá, ale tak akorát na vylámání zubů, maso pod ní nějaké divné, u kosti docela studené. Zkrátka upečeno kdysi ve středověku a před servírováním ohřáto v mikrovlnce. Chvíli jsem bojoval, poté to otráveně vzdal.

Jindy jsem se nechal zlákat vepřovým kolínkem, abych po velkém těšení zjistil, že je kousek pod povrchem zmrzlé. Fakt, nekecám, málem jsem jim na něm zničil erární nůž.

Naposledy jsem se podobným způsobem nachytal v restauraci s vlastním pivovarem, bylo to, tuším, někde na Lužinách. Což o to, pivo tam měli vynikající, s jemnou neopakovatelnou chutí, jak už to u malých pivovarů bývá. Ale ty vepřové výpečky se nedaly pořádně rozkousat. Tentokrát sice nebyly studené, ale měly na sobě takovou od mikrovlnky ztvrdlou krustu, že být hospodským, naservírovat to hostům bych se styděl.

Chápu, že péct dvakrát denně, jednou před obědem a podruhé před večeří, aby to bylo stále čerstvé, není pro hospodské asi dost dobře možné. Možná jsem příliš náročný a jiným lidem tyhle mikrovlnně nebo bůhvíjak ohřívané pečínky nevadí, ale měl bych jeden nápad. Když už se na jídelním lístku uvádí upozornění na alergeny, mohlo by se tam taky psát „pozor, rozpékané v mikrovlnce.“ Nebo jen varovné písmeno „M“ a patřičná vysvětlivka u sezamu těch alergenů.

Vím, je to blbost, kdo by se staral o takové zmlsance, jako jsem já. Tak asi začnu být v hospodách za rejpala a raději se vždycky předem zeptám: „Nezlobte se, prosím vás pěkně, tak kačenka je čerstvě upečená nebo mi ji ohřejete v mikrovlnce?“ Nejspíš na mě budou koukat jako na blázna a mně nezbyde, než se vrátit ke své oblíbené řízkové „klasice.“ Anebo třeba ke guláši či něčemu podobně dobrému, co se nerozpéká.

Kdyby se někdo chtěl přidat, mohli bychom založit klub rýpavých jedlíků. To by v tom musel být čert, aby se nám pak nepodařilo odradit aspoň pár hospod od toho nešťastného mikrovlnného pečínkového ohřívání.