Mezi matkou a partnerkou

MATKA: Pochybuju, že se od Miloše někdy dočkám vnoučat. Do ženských se nikdy moc nehrnul, a když už, žádný vztah mu dlouho nevydržel. Pokaždé jsem měla pocit, že to nebere nijak extra vážně.

Před několika dny mu bylo pětatřicet a on prakticky celý svůj život bydlel jen se mnou. Tedy do svých pěti let se mnou a s tátou, ale pak můj manžel náhle tragicky zahynul a my zůstali s Milošem sami. Tehdy byl syn příliš malý na to, aby se uměl s tátovým odchodem rozumově vypořádat, a tak se instinktivně upnul na mě tak silně, že se dodnes nedokázal odpoutat. Myslím, že si tenhle aspekt ani neuvědomuje, netají se tím, že to tak má pohodlnější, říká o sobě, že je zkrátka mamánek a že mu vyhovuje můj plný servis. Když ho popíchnu a zeptám se, kdy si konečně nějakou najde, tak se o tom nechce bavit a prohlásí, že s maminečkou je mu nejlíp. Ale na druhou stranu z chlapských prací udělá doma, co je potřeba a samozřejmě se se mnou podílí na nákladech na domácnost.

Ani profesně to neměl vždycky tak úplně jednoduché. Prošel si lecčím, jednou dělal ostrahu, pak po hospodách na place, a když bylo nedávno všechno zavřené, tak přišel o práci a nemohl nic sehnat. Posledního asi půl roku pracuje ve špitále, dělá tam zdravotního bratra bez velké kvalifikace, vozí lidi na operace a zpátky, krmí nemohoucí pacienty a čeká, až konečně půjde na slíbený kurz, aby si polepšil na penězích. „Mámo, kdybych věděl dřív, jaký to v tom špitále je, už bych tam nastoupil dávno,“ říká mi. V práci s lidmi se našel, baví ho to a pacienti jsou rádi, když se k nim dostane zrovna on.

Zkraje téhle doby se na dálku seznámil s nějakou mladou ženou odkudsi z jižních Čech, prakticky denně si dlouze telefonovali, ale nikdy se neodhodlal, aby za ní zajel nebo aby ji pozval sem k nám. Nemohlo to dopadnout jinak, než že to po čase skončilo podobně jako jeho předchozí vztahy, či spíš jen pokusy o to dát se někým dohromady.

No a najednou pár týdnů zpátky začal mluvit o Majce, se kterou se seznámil v nemocnici, kde podstoupila nějakou drobnější operaci kolene, ležela tam pár dní a on se o ni staral. Když jsem se ho zeptala, kolik jí je, chvíli mlžil a pak z něj vypadlo, že padesát. Moc o ní přede mnou nemluví, jako by se styděl za ten věkový rozdíl, ale já bych ani nebyla jeho máma, kdybych nepoznala, že je jako vyměněný. Nevím, jak jsou spolu daleko, ještě u ní nepřespal, přestože bydlí sama, a když jsem ho popíchla otázkou, jestli už spolu měli sex, tak to zamluvil. Ale zjevně mu ta Majka vyhovuje, je s ní rád a já mám takový pocit, že než aby v ní viděl někoho pro rodinu, spíš podvědomě počítá s tím, že jednou přejde z mojí maminkovské péče do její partnerské. V tomhle se chová trochu jak přerostlé dítě, ale upřímně vám řeknu, že pokud k tomu přesunu dojde, s radostí jí ho předám a budu se modlit, aby s ní byl šťastný.

A ještě jedna věc, ta Majka namalovala Milošovi moc hezký obraz k narozeninám. Když u toho Miloš nebyl, tak jsem ho ukazovala jednomu svému známému a ten žasnul, jaká z něj prýští energie. „Je to citlivá a zranitelná osoba, která prožila velké zklamání, prošla si svízelným údobím, na dlouho se uzavřela do ulity a teď to po létech zkouší znovu. Bylo by špatné, kdyby ji tvůj syn nějak ublížil,“ řekl mi ten známý. Nevím, jak to z té kresby poznal, ale věřím mu, už se takhle několikrát trefil do povah a pocitů různých lidí. Miloš sice na pohled vypadá trochu jako medvěd grizzly, ale srdce má dobré, tak uvidím, co z toho bude, snad z toho zase nevycouvá, už kvůli němu, kvůli mně a nakonec i kvůli té Majce.

***

MAJKA: Mám před sebou obrovské dilema, je mi jasné, že to budu muset Milošovi jednou říct a čím to udělám dřív, tím míň nás oba bude bolet případný rozchod, pokud to neustojí. Vůbec bych se mu nedivila, kdyby mě kvůli mé minulosti zavrhnul, a nemůžu spoléhat na to, že se ji nedozví, pokud bych mu chtěla vše zamlčet. Už tak mě překvapilo, že o mě vůbec stojí, vždyť bych prakticky mohla být jeho matkou.

Nebudu se snažit svalovat vinu výhradně na někoho jiného, za průšvih, do kterého jsem se tehdy dostala, jsem si zčásti mohla sama, měla jsem být ostražitější. Nechci vás s tím moc zatěžovat, řeknu jen, že manžel, kterého jsem si tehdy vzala, aniž bych ho pořádně znala, mě po několika létech znenadání a bez varování opustil. Byla jsem zamilovaná, oči jsem měla zaslepené růžovými brýlemi a všechny jeho chyby jsem přehlížela. Z pozice ženy, která si bláhově myslí, že je její láska opětována, jsem se pak najednou probudila do tvrdé reality. Manžel byl pryč a nezvěstný, zbyly mi po něm jen dluhy, o něž se vymahači přihlásili s neodbytnou naléhavostí.

Vymahači ze sorty lidí, kteří se nezastaví před ničím, a já mohla mluvit o štěstí, že nemám žádné děti a můžou jít jenom po mně. A tak jsem se rázem z celkem spokojené prodavačky textilu stala prodavačkou vlastního těla. Aby mi to přineslo peníze na splácení dluhu, musela jsem dělat všechno, co si kdejaký úchyl zamanul a bylo to šílené. Nebudu zacházet do detailů, řeknu jen to, že jsem mohla být ráda, když přišel zákazník, který se se mnou chtěl „jenom“ normálně vyspat. No a to bych nebyla já, nána pitomá, abych se do jednoho takového bláhově nezamilovala. Slíbil mi, že mě z toho marasmu dostane, já mu uvěřila, chvíli to bylo dobré, ale když se mě nabažil, tak se na mě vykašlal a já skončila zpátky v bordelu.

Před pěti léty jsem se z těch dluhů konečně vyhrabala, mohla s tím seknout, začít zas normálně žít a vrátit se za prodejní pult. Ale zařekla jsem se, že už mi nikdy v životě nesmí žádný chlap přes práh.

No jo jenomže člověk míní a osud mění, pak se mi stal úraz s kolenem, já skončila ve špitále na operaci a najednou se přede mnou zjevil Miloš. Dobrosrdečný kluk s laskavýma očima a s obrovskou vůli pomáhat lidem. Kluk, který je o patnáct let mladší než já, v dětství přišel o tátu a dodneška žije sám s mámou. Vlastně vám ani nedokážu říct, jak se to semlelo, najednou bylo moje předsevzetí pryč a já v tom na stará kolena zase začala lítat. Asi jsem úplně blbá a nechápu, co na mě vlastně vidí, proč si nenajde nějakou mladší, vždyť já mu ani ty děti už nemůžu dát. A pokud by se mnou náhodou vydržel, peníze po mně taky žádné nezdědí.

Před pár dny měl Miloš narozeniny. Upekla jsem mu dort a namalovala obraz ženy jedoucí na koni. Ta žena jsem jako já a ten kůň je mým životem, dala jsem do té kresby všechny pocity od minulosti až do dnešních nadějí. Když se na něj Miloš podíval, rozzářily se mu oči a já měla najednou pocit, že má ke mně o hodně blíž.

Už několikrát jsem mu nabízela, aby u mě přespal, ale zatím odmítal, jakoby to považoval za nějaký závazek. Po tom obraze však změnil názor a my se domluvili, že až mu teď vyjdou dva volné dny za sebou, zůstane u mě do rána. Nejenže budeme mít daleko víc času na milování a povídání než při jeho dosavadních návštěvách, ale bude i spousta klidu na... Však víte... Musím se odhodlat a všechno mu o sobě říct. Buď o něj přijdu, nebo poznám, že o mě snad opravdu stojí.

***

PS: Milí čtenáři, teď vás možná zklamu a budete se na mě zlobit, ale hollywoodský happy end tomuhle příběhu nedám. Nenapíšu, že ti dva spolu strávili bůhvíkolik krásných let, Majka převzala péči o Miloše od jeho mámy, starala se o něj a on jí to poté oplácel, když už byla hodně stará a přestalo jí sloužit zdraví. Chápu, že by to bylo krásné, ale realita života je poněkud jiná. Ti dva nyní stojí před první zkouškou vztahu, který teprve začíná a který bude tím věkovým rozdílem o to složitější. Tedy pokud jim po téhle a po případných dalších zkouškách vůbec vydrží.

Lidé s dobrým srdcem mají tendenci přát svým bližním všechno hezké a dobré, tak stůjme na jejich straně.