MNohé z nás může čekat to samé, pozoruji, pane blogere Karle, že zapomínám už často jména. Nastala smutná doba, škoda, že život je tak krátký. Honzo, beze srandy, opravdu už se musím namáhat si vzpomenout na jména kluků z učiliště i z vojny. Proto raději začínám dámy oslovovat DĚVČE a muže TY VOLE!

Hlavně s humorem, Horste, jak pozoruji, tak ten Ti neschází.

Stateční lidé. Ani nevíš jak si vážím toho, že moje maminka si udržela plnou duševní sílu do dvaadevadesáti.

Vašek

Dovedu si to představit, Vašku.

Honzo, krásný příběh, ovšem v dnešní době, bohužel, dosti častý .

Zdravím a posílám karmu.

Děkuju, iri, užij si den.

Honzo, těžké téma, citlivě podané.

Smutné případy, Davide.

Demence je hrozná pro okolí, postiženému je to jedno. Zůstane jen fyzická schránka, ten človek, kterého jsme znali, už tam není.

Ako to môže vlastne vzniknúť? Čo sa stane v mozgu?

Veľmi citlivo si to opísal, Honzo. Duševné choroby sú podla mna najťažšie. Prv žili generácie pokope a podla mna to bolo dobre. Lebo aj deti prirodzene videli starnutie.

V tom je kus pravdy, Janka.

Strašná nemoc i bezmoc, Honzo; Ti

Tak jest, Ivi. Díky.

Honzo nemám poslední dobou moc čas procházet blogy , ale normálně jsi mě rozplakal... Maminka taky odcházela těžko. Ale jak jde čas, tak fungují ty vzpomínky na dobu kdy byla při síle..

Filipe, máš pravdu, v tomhle skutečně čas léčil srdce. Díky za návštěvu, příště trochu odlehčím.

Moc smutné, ale bohužel se to týká nás všech

Nemusí, Jitko, jsou šťastní duševně svěží až do konce.

K tomu nedokážu Jene dodat nic s nadhledem, tohle jsem si s maminkou prožil. Už je to přes pět let, a stále to intenzivně cítím.

Rozumím Ti Vladimíre, je to strašně těžké.