Lůno

Máte rádi lůno? Kdo by neměl. A jak dlouho v něm vydržíte? Pět vteřin, hodinu nebo snad celý den či ještě dýl? A jste v něm rádi sami nebo s někým dalším. Ale no tak, na co vy hned nemyslíte, samozřejmě, že píšu o lůně přírody.

V sobotu jsme si udělali s manželkou výlet do kouzelného místa v lůně šumavské přírody. Jestli někdo tvrdí, že je Šumava přelidněná a plná turistů, kteří se pohybují na kole nebo po svých, možná má pravdu. Jenomže jak kde, my zvolili Soumarské rašeliniště pár kilometrů od Volar a za celou dobu jsme tam potkali snad pět lidí. To místo bylo nejen nádherné, ale mělo i cosi navíc. Tak jestli chcete, skočte tam na chvilku se mnou.

Možná si o mně pomyslíte, že jsem blázen, ale jedno vám řeknu. Sotva pár metrů za jednoduchou malebnou dřevěnou vstupní branou mě zalil zvláštní, dovolím si říct nadpozemský pocit, začal jsem vnímat intenzivní energii. Ale kdeže, žádné sluneční paprsky, elektřina nebo co já vím, byla to taková ta duchovní energie, která je pro dnešní vědu neznámá a neměřitelná a jíž je možné přijímat jen otevřeným srdcem. Znáte ji? Stává se vám někdy, že ji pocítíte kolem sebe? Ač nejsem žádný fotograf, pokusil jsem se ji aspoň maličko vtisknout do svých obrázků, aby i vám poskytla to, co dala mně. Zklidnění mysli, odpoutání se od starostí, a že jich dneska máme všichni dost, a hlavně přirozený návrat ke kořenům, splynutí s přírodou. Ale pst, už vás nebudu rušit zbytečnými slovy.

Vše krásné jednou končí a zbývá už jen poslední fotka, pohled na Teplou Vltavu pár kroků za rašeliništěm. Však vím, že tenhle článek byl úplně obyčejný, ale pokud vás dokázal potěšit, nabít tou zvláštní tolik potřebnou energií z ryzího lůna přírody a přinést trochu odpočinku, jsem za to moc rád.