Kupírování ocásků a absurdní šlechtění

Tak jsem zas musela na veterínu, holt už jsem asi stará kočičí bába. Nechci však psát o svých bolístkách, ale o něčem, co se možná některým z vás dvounožců nebude líbit.

Společnost v čekárně byla pestrá, mimo jiné jsem tam potkala jednu nádhernou dlouhosrstou Perskou kočičí dámu a tři roztomiloučká teprve pár dní stará štěňátka Výmarského ohaře.

„Jdete na poporodní prohlídku?“ Zeptali se s úsměvem ti mí dvounožci, kteří mě tam přivezli. „Ne, na ocásky.“ Dostalo se jim odpovědi od mladého člověčího páru. „Ocásky?“ „Kupírování. Máme chovnou stanici, těhle štěňátek je celkem šest a někteří lidé si je přejí kupírované, jiní ne. Tak jsme se to rozhodli rozdělit napůl.“

Nit hovoru se přetrhla, pozornost všech upoutala Peršanka Beáta. Hlasitě si stěžovala, že čekání mezi plebejci není nic pro ni, ať ji okamžitě odnesou domů. Nebylo jí to co platné, musela trpělivě čekat s ostatními, protože časté a opakované záněty horních cest dýchacích nejsou ničím příjemným a vyžadují lékařskou péči.

Pak už jsem konečně přišla na řadu i já a na dění v čekárně jsem rázem zapomněla. To víte, vyšetření od pana doktora není ničím příjemným, i když to s vámi myslí dobře. Ale dozvěděla jsem se, že už jsem skoro zdravá a zítra sem nemusím. Spadl mi kámen ze srdce a já mohla na zpáteční cestě domů v klidu přemýšlet o tom čekárenském dění.

Možná vám přijde, že melu páté přes deváté a míchám do sebe věci, které spolu nesouvisí. Ale berte to tak, že jsem jen obyčejná kočka a tyhle záležitosti nevnímám po člověčím, ale po zvířecím. Nebudu vás zdržovat dlouhými úvahami, vezmu to stručně a omezím se na pár otázek, možná řečnických.

Proč vy dvounožci vlastně usekáváte maličkým štěňátkům ocásky? Nenapadlo vás, že to ty tvorečky bolí a že by své oháňky mohli v životě potřebovat?

Proč jste vy dvounožci vyšlechtili takové kočky, které vinou svých krátkých čumáčků až příliš často trpí záněty?

Proč jste vy dvounožci vyšlechtili kapesní minipsy, kteří se bez cizí pomoci ani pořádně nevykadí?

Protože nás považujete nikoli za tvory, kteří tu byli dávno před vámi, ale za věci, podléhající módním trendům, na jejichž prodeji je možné zbohatnout? Není vám to trapné?

Nu, raději toho nechám. Říká se „kdo je bez viny, ať hodí kamenem.“ A já zrovna teď dostala velkou chuť na pořádnou porci šťavnatého masíčka. Tak bud raději držet tlamičku, co kdybych náhodou dostala kousek z nějakého býka speciálně vyšlechtěného na maso. Snad bych si raději měla jít zcela přirozeným způsobem chytit k večeři myš. Jenže bohužel ji ve svém věku už nemám čím zakousnout.