Kterak chlípný Franta Vonásek k semetrice přišel

„Dobrej den, paninko, tady je Franta Vonásek z OPBH, máte doma pana manžela?“ Franta byl hroznej kanec. Totiž obrovský milovník žen a měl důmyslně propracovaný systém, jak si s nimi užívat.

Psala se sedmdesátá léta minulého století, kdy řemeslník byl pan někdo a pokud s ním chtěli lidé vyjít, museli si ho předcházet. V těch dobách se ve spoustě starých bytů předělávaly elektrické rozvody ze 120 na 220 voltů a právě na této změně postavil Franta svůj systém. Měl za sebou elektrotechnickou průmyslovku, po jejímž absolvování nastoupil na vejšku a zatímco jeho spolužáci chodili na přednášky, Franta se věnoval svému koníčku.

Vždycky si otevřel telefonní seznam a vyhledal nějakou ženu, bydlící na adrese, kde ještě bylo 120 voltů. Vytočil příslušné číslo a když se mu ozval mužský hlas, okamžitě zavěsil. Pokud se ohlásila žena, tak se nejprve slušně představil: „Dobrej den, paninko, tady je Franta Vonásek z OPBH, máte doma pana manžela?“

Byl-li manžel, případně bratr, otec nebo jiný mužský příslušník domácnosti aktuálně k dispozici, Franta také zavěsil. Pokud mu však tázaná odpověděla „a nestačila bych vám já?“ nebo „manžel? Toho už dávno nemám,“ případně „ale já jsem svobodná,“ začal rozehrávat první tahy své nové partie.

„Budeme vám předělávat elektriku na 220 voltů, pozejtří v devět hodin si to k vám přijdu proměřit.“

Elektrikáři z OPBH nebylo radno odporovat, dokonce ani smlouvání o čase nepřipadalo v úvahu. Co kdyby se urazil a nepřišel, až ho bude opravdu potřeba. Franta úmyslně volil hodinu, kdy budou případné děti ve škole a eventuální další dospělí v práci. A milé panince nezbylo než kývnout a vzít si na to volno.

V inkriminovaný den Franta oblékl montérky, nahodil na rameno elektrikářskou brašnu a dal si trochu na čas, dorazit s půlhodinovým zpožděním považoval za řemeslnický bontón. Dlužno mu přičíst k dobru, že ohledně žen nebyl vybíravý a byl ochoten obšťastnit prakticky jakoukoli příslušnici něžného pohlaví.

„Dobrej den, paninko, tak jsem tady na ten proud, kde máte rozvodnou skříň?“ Slušně pozdravil ve dveřích.

„Rozvo... co?“

Někdy se ukázalo, že je v bytě přítomná ještě nějaká další osoba. V takovém případě Franta jen formálně pošťoural zkoušečkou pár zásuvek a skládacím metrem změřil skříňku s pojistkami. Pak si nechal uvařit kafe, přikousl nabízený domácí koláč a se slovy „tak u vás je to v pořádku, my se vám za měsíc zase ozveme,“ se odporoučel. Dotaz, jestli je potřeba něco podepsat odmávnul suchým sdělením, že si zapomněl lejstra v kanceláři.

Pokud však seznal, že má volné pole pro svůj plán, udělal velkou rošádu a pokračoval přímým útokem na královnu.

Otevřel skříňku s pojistkami, chvíli tam něco kutil s měřákem a šroubovákem a nahlas si jakoby pro sebe bručel „hm, to je špatný, to bude velkej problém.“

Paninku jeho bručení znepokojilo, znejistěla a přispěchala s otázkou, jestli je všechno v pořádku. Nebylo. Franta jen zakroutil hlavou, přešel k nejbližší zásuvce, rozmontoval ji, prohlídnul vodiče a zabručel: „Nojo, já si to myslel. Paninko, je to špatný, máte to tady celý zpuchřelý. Budu potřebovat husí krk, abych to spravil.“ Načež odmítl nabídku, že mu paninka podá mražené kuřecí krky z lednice a prohlásil, že jde důležitý elektroinstalační materiál.

„A byl byste tak hodný a tím elektrokrkem mi to opravil?“

Franta se zasmušil: „Moc rád paninko, ale já ho nemám. Na dílně nám došly, mají přijít až za měsíc a já vás do tý doby musím odpojit. Bez něj by vás to mohlo kopnout a já bych měl průšvih, že jsem to věděl a nechal zapnutý.“

Měsíc bez proudu! Jak budu prát a žehlit? A jak luxovat? To si mají děti večer dělat úkoly při svíčkách, když se teď tak brzo stmívá? Paninka začala lomit rukama a v duchu počítat, jak velký úplatek musí teď tomu hodnému panu elektrikáři dát, aby odněkud zázračně vyčaroval nějaký poslední husí krk. Odvážnější dámy se rovnou zeptaly na částku, ty stydlivější začaly hrabat v kabelce a nenápadně šermovat Frantovi před očima šrajtoflí.

„Ale ne, paninko, peníze si od vás nemůžu vzít. Kousek husího krku tady sice s sebou mám, ale to je poslední a mám ho pro pana předsedu.“ Předseda bylo zaklínadlo, které v panince vzbudilo jistotu, že ten poslední kýžený krk je určený pro nějakého potentáta a ona ho v žádném případě nemůže dostat. A tak se snažila získat čas, podala Frantovi z lednice vychlazenou dvanáctku a její mozek se rozběhl na plné obrátky.

Franta se posadil za kuchyňský stůl, dlouze se napil dvanáctky, podíval se panince přímo do očí a pomalu spustil: „Však já vím, ten měsíc bez proudu to budete mít těžký. Přitom jste taková milá a pěkná ženská, moc mě to kvůli vám mrzí.“ Udělal dramatickou pauzu a pak s vážnou tváří dodal: „No, ale že jste to vy, jedno řešení bych možná měl.“

Paninka s vidinou odvrácení katastrofy bezproudí doširoka otevřela oči a prosebně pohlédla na toho skvělého muže, který má její osud ve svých rukou.

Franta ohlásil garde a dal si záležet, aby to vyznělo, že kvůli panince riskuje vlastní život: „Tak dobrá, dám vám tam ten husí krk pro pana předsedu a budu doufat, že mě kvůli tomu nevyhodí z práce.“ Načež udělal zcela jasný a nezaměnitelný pohyb rukama směrem k paninčinu hrudnímu koši.

Teď nastala rozhodující chvíle. Občas dostal facku, jindy se paninka spokojila se slovní inzultací. V takovém případě prostopášný řemeslník rychle sbalil fidlátka a vypadl z bytu i se svou elektrikářskou brašnou.

Pokud však narazil na paninku, která se mu byla ochotná odvděčit za záchranu před měsíčním bezproudím svým vlastním tělem, Franta vyhrál svou partii a dosáhl kýženého cíle. Po milostném aktu vytáhl z brašny ten vzácný husí krk, odřezal několik malých kousků, aby je (zcela zbytečně) navlékl na vodiče ve skříňce s pojistkami. Ve dveřích poté přislíbil panince, že osobně dohlédne na bezproblémový převod ze 120 na 220 voltů, rozloučil se a ... a už se neozval.

Jestli vás zajímá jak to nakonec se studentem alias elektrikářem Frantou Vonáskem dopadlo, tak vězte, že i pro něj platilo přísloví „s čím kdo zachází, s tím také schází.“

Jedné rozvedené panince se dvěma dětmi to celé přišlo nějaké divné. Když se šel Franta po aktu opláchnout do koupelny, koukla mu do občanky v kalhotách, kterou si ten chytrák vzal s sebou. Nechala ho krátký čas uležet a pak na něj sehrála scénu, že on je podvodník a ona je s ním těhotná. Dala mu na vybranou, buď obrovskej průser nebo svatba.

Frantovi nastaly těžké časy. Rupnul u zkoušek a ze školy ho vyhodili. Oženil se s paninkou, stal se z něj manžel podpantoflák. Vyfasoval její dvě děti a ještě jedno (prý) svoje, které se narodilo po nezvykle krátkém těhotenství. Nastoupil do práce, shodou okolností se z něj tentokrát skutečně stal elektrikář u OPBH. Ale další milostné partie s dámami v jejich bytech už nerozehrával. Při představě, že by mu na to mohla ta jeho semetrika přijít, ho definitivně přešla chuť.