Když nedokážete přestat kouřit, přejděte aspoň na zahřívaný tabák, člověče!

Pronesla přísným hlasem vůči mé osobě ta milá paní v bílém plášti, která na sebe přijala nelehký úkol pečovat o mé zdraví. Doktoři totiž ze svojí podstaty nemají rádi, když jim jejich pacienti kouří.  

„Luxujete doma?“ Překvapila mě paní doktorka zdánlivě nesouvisející otázkou.

„No, ano... Proč?“

„Tak si představte, že po každém vyluxování by vám manželka vběhla do obýváku v zablácených těžkých botách. A s kouřením to máte nemlich to samé, asi jako kdybyste chtěl hasit požár benzínem.“

Nezbylo mi než uznat, že má ta milá paní v bílém plášti pravdu. Nakonec, tu mívají zkušení praktici dost často. A já se tedy zeptal, cože to ten zahřívaný tabák vlastně je. Paní doktorka mi začala vysvětlovat, že při normálním kouření se tabák spaluje a kromě nikotinu je člověk obdařen jakousi vedlejší prémií v podobě asi osmi set dalších škodlivých látek. Kdežto zahřívaný tabák nehoří, dosáhne pouze teploty, při které se začne uvolňovat nikotin a těch dalších sajrajtů se dostane do těla o dost míň. „To máte, jakoby si vaše manželka ty těžké boty sice nesundala, ale aspoň umyla, a to byste jí už snad dokázal odpustit,“ dodala s úsměvem. Netušila totiž, že jediný, kdo se u nás doma nepřezouvá, jsou naše dvě kočky.

Pak mi na sebe ta moudrá dáma prozradila, že dobře ví, jak je obtížné zbavit se nějaké závislosti. Že ze své praxe zná jen minimum takových případů a že sama taky ujíždí. „Na čokoládě, milej pane, no jen se na mě podívejte. A tady máte odkaz, co si místo těch cigaret můžete koupit.“

Musel jsem uznat, že ta baculatá čokoládová závislost ji fakt sluší.

Trafikantovi, ke kterému jsem si ještě týž den přišel koupit doporučené zboží, to sice už tolik neslušelo, ale poradil mi fintu. „Když se tady na tomhle terminálu zaregistrujete, dostanete celý kartón jako prémii.“ Nu, byla to finta spíš pro něj, protože za moji registraci dostal od výrobce krabičku navíc on, ale budiž.

Za bratru víc než sedmnáct stovek jsem vyfasoval něco jako vymakanou elektrickou fajfku. Teda krom toho kartónu oválnou krabičku, která slouží jako dobíjecí pouzdro a má uvnitř trubičku, do níž se strkají na zahřívání srandovní kratičké cigarety. Jo a taky nabíječku, neb ta oválná krabička se musí též nabíjet, aby sama mohla nabíjet tu trubičku. Zní to složitě, asi to nějak blbě popisuju, ale fotodokumentaci přikládat nebudu, abych nedělal reklamu. Ve skutečnosti je to jednoduché a už tak si dost troufám, když tady chválím cosi, v čem je tabák.

Jo, chválím, protože to proti normálním cigaretám nesmrdí a člověk tím nezamořuje ovzduší ostatním lidem a dokonce ani sám sobě. Navíc jsem se tak trochu vrátil v čase, protože si zase po delší době můžu zapálit ve většině hospod. Vlastně ne zapálit, když to nehoří, ani ne zakouřit, když to nekouří, ale zaholdovat své závislosti. No fuj! Ale na druhé straně musím uznat, že se mi za ten víc jak měsíc bez normálních cigaret o hodně líp dejchá.

Nicméně nejenom chválím, ale taky trochu nadávám. Protože je to drahý jako prase, takže člověk neušetří. Zvlášť, když nám všem „ohřívačům tabáku“ na to teď stát zavádí novou spotřební daň. Asi za trest, že si začínáme o fous míň kazit zdraví. Jak jsem se ptal kamarádů a známých, tak totiž na tenhle fígl přechází celkem dost lidí a náš milej stát by najednou na těch spotřebních daních nejspíš začal nějak moc tratit. Ale to sem asi nepatří, to už zavání politikou a o té psát nechci.

Zahřívaný tabák mě sice závislosti na nikotinu nezbavil, ale ono to zas tolik nevadí. Potřebu nikotinu vem čert, hlavně, že se snad podařilo potěšit tu kyprou doktorskou dámu v bílém plášti.

Akorát nevím, jakou čokoládou jí mám při příští návštěvě vyjádřit svůj obdiv, abych ji neurazil nebo v ní dokonce nevzbudil dojem, že ji chci podporovat v jejím ujíždění.