Jsou místa pro přecházení tím správným řešením?

Už jste někdy narazili na něco, co vypadá jako nedodělaný přechod pro chodce? Má to skosené obrubníky na obou stranách i uprostřed u dělícího pásu, případně i vodící lišty pro nevidomé, ale chybí tomu zebra a dopravní značky „přechod pro chodce.“ Ať už sedíte za volantem nebo jdete po svých, najednou nevíte, jak se máte v takovém místě vlastně zachovat.

Vězte, že jste se právě setkali s „převratnou novinkou,“ která se jmenuje místo pro přecházení. Chodec zde nemá přednost před vozidly a toto místo mu má posloužit pouze k snadnějšímu přejití vozovky. Dle odporníků je prý bezpečnější než klasický přechod, protože v chodcích nevyvolává pocit falešného bezpečí. Jsem řidič i chodec, a tak se pokusím na tuto věc podívat z obou rolí.

Každý rozumný chodec, který se bezhlavě nevrhá na přechodu do vozovky, se nejprve rozhlédne a teprve když vidí, že žádné auto nepřijíždí, případně, že přijíždějící auto je dost daleko a neřítí se jako sto čertů, konečně, že je sice už blíž, ale vidí jej a brzdí, tak teprve vstoupí na přechod. V žádném případě nespoléhá na svou přednost a nevynucuje si ji. Místo pro přecházení mu tedy žádnou výhodu nepřinese, naopak bude muset při hustém provozu dlouho čekat, než bude moci přejít na druhou stranu. Matky s kočárkem a lidé se sníženou pohyblivostí to budou mít ještě složitější.

Každý rozumný řidič, když se blíží k přechodu pro chodce a vidí, jak někdo čeká a chce přejít, tak přibrzdí a toho člověka pustí. Nejen proto, že je normálně slušný a dbalý předpisů, ale též proto, aby neriskoval, že mu ten člověk skočí přímo před auto. Jenže jak se zachová před místem pro přecházení? Položí si otázku, zda ten chodec ví, že zde nemá přednost a protože od každého spoluúčastníka silničního provozu předpokládá to nejhorší, raději přibrzdí či zastaví a toho člověka pustí. Navíc se může dočkat troubení netrpělivého kolegy řidiče za sebou, v horším případě žďuchance do kufru.

Místa pro přecházení mi připomínají přechody pro chodce z dob, kdy na nich pěší neměli přednost, a tudíž jim neposkytovaly prakticky žádnou výhodu. Pro řidiče naopak znamenaly místa zvýšeného nebezpečí s nevypočitatelným chováním přecházejících.

Všechno je lidech, o řidičích a chodcích, o jejich soudnosti a slušnosti. Drtivé většině lidí, ať už jsou zrovna v jedné či druhé roli, k bezpečnosti na silnicích bohatě postačí přechody jako takové. A naopak, před tou hrstkou nepozorných, hazardérů, a samozvaných pánů silnic nás neochrání přechody, ba ani místa pro přecházení. To bychom museli všude mít podchody nebo nadchody, což samozřejmě není možné.